3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Tru64 (Digital UNIX), OpenVMS, Windows NT, FreeBSD, …) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému. Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.

Stejně tak pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až během instalace (viz 6.3.2.1 – „Rozdělení disků“). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.)

Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit jej až při instalaci. I tak byste si měli raději tuto kapitolu přečíst, protože někdy mohou nastat okolnosti, které vás k rozdělení disku před instalací stejně donutí (například vynucené pořadí některých oblastí).

Ve všech ostatních případech musíte disk rozdělit ještě před instalací, abyste pro Debian vytvořili volné místo. Pokud některé z oblastí budou patřit k jinému operačnímu systému, vytvořte je pomocí oddílových programů daného systému. Stejně tak nedoporučujeme vytvářet linuxové oblasti nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co mu chutná.)

Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých oblastí.

Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém.

Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), musíte:

  1. Zazálohovat vše v počítači.

  2. Zavést z disket nebo CD dodaných s původním operačním systémem.

  3. Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian.

  4. Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.

  5. Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu.

  6. Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci.

3.5.1. Dělení disku v Tru64 UNIX

Tru64 UNIX, dříve známý jako Digital UNIX, což je vlastně jiné jméno pro OSF/1, používá dělicí schéma podobné jako BSD „disk label“. To znamená, že povoluje mít až osm oblastí na každém disku. Oblasti jsou v Linuxu očíslovány od „1“ do „8“ a v UNIXu opísmenkovány od „a“ do „h“. V linuxových jádrech 2.2 a vyšších odpovídá vždy číslo „1“ písmenku „a“, číslo „2“ písmenku „b“ a tak dále. Například: oblast rz0e v Tru64 UNIXu by se v Linuxu nazývala sda5.

Oblasti v Tru64 disk label se mohou překrývat. Pokud budete tento disk používat z Tru64, je vyžadováno, aby se oblast „c“ rozpínala přes celý disk, tudíž překrývala všechny ostatní neprázdné oblasti. Pod Linuxem to znamená, že oblast sda3 je identická s sda (pokud je přítomen další disk, tak sdb3 s sdb, atd.). Kromě splnění tohoto požadavku není žádný rozumný důvod, proč vytvářet překrývající se oblasti. Současný dělicí program debian-installeru nepodporuje překrývající se oblasti, což znamená, že nedoporučujeme sdílet disk mezi Tru64 a Debianem. Po skončení instalace samozřejmě můžete Tru64 disky připojit a používat zcela bez problémů.

Další zažitá konvence je požadavek, aby oblast „a“ začínala na začátku disku, což zajistí, že disklabel bude vždy obsahovat zaváděcí sektor. Jestliže chcete zavádět Debian z tohoto disku, měla by mít velikost alespoň 2MB, aby se tam vešel aboot a možná jádro. Tato oblast je požadovaná pouze z důvodu kompatibility; v žádném případě na ní nevytvářejte souborový systém, protože byste si zničili data.

Je možné a vlastně docela rozumné, sdílet mezi Linuxem a UNIXem oblast pro virtuální paměť. V takovém případě však budete muset na tuto oblast spouštět program mkswap pokaždé, když budete spouštět Linux po předchozí práci v UNIXu. Děje se to proto, protože UNIX na dané oblasti zničí příznak virtuální paměti, a Linux si bez onoho příznaku nedovolí na oblast cokoliv uložit. K vyřešení tohoto problému stačí ve startovacích skriptech Linuxu spustit program mkswap kdekoliv před příkazem swapon -a.

Digital UNIX může nativně používat dva druhy oblastí: UFS a AdvFS. Linux bohužel rozumí pouze té první. Chcete-li si tedy prohlížet UNIXové oblasti z Linuxu, zkontrolujte, zda jsou typu UFS.

3.5.2. Dělení disku ve Windows NT

Windows NT používají tabulku rozdělení disku stejnou, jako na osobních počítačích. Pokud měníte existující FAT nebo NTFS oblasti, je doporučeno použít nástroje obsažené v instalaci Windows NT (nebo pohodlněji přímo z AlphaBIOSu). V ostatních případech je lepší použít linuxové nástroje, které obvykle odvedou lepší práci. Poznámka: pokud vám Disk Administrátor z Windows NT nabídne zapsat „harmless signature“ na ne-Windowsové disky (pokud nějaké máte), nikdy je to nenechte udělat, protože tato signatura zničí tabulku rozdělení disku!

Pokud plánujete zavádění Linuxu z konzoly ARC/AlphaBIOS/ARCSBIOS, budete potřebovat malou FAT oblast pro zavaděč MILO. (5 MB je plně dostačujících.) Pokud jsou nainstalovány Windows NT, je možno pro tento účel využít jejich 6 MB velkou zaváděcí oblast. Debian etch nepodporuje instalaci MILa. Pokud již máte MILO nainstalováno nebo je budete instalovat z jiného média, stále můžete Debian zavést z ARC konzoly.