5.2. Zaváděcí parametry

Parametry pro zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo s neposlušnými zařízeními. Ve většinou je jádro schopno rozpoznat všechna zařízení automaticky, ale v některých speciálních případech mu musíte trochu pomoci.

Při prvním zavádění systému zkuste, zdali systém rozpozná všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém obvykle naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte, jaké parametry je potřeba zadat, aby jádro korektně rozpoznalo váš hardware.

Poznatky o nejrůznějších zaváděcích parametrech a podivných zařízeních jsou k nalezení v Linux BootPrompt HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů. Vybrané problémy popisuje 5.3 – „Problémy s instalačním systémem“.

Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení

Memory:dostupnák/celkemk available

Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti zakončená znakem „k“ pro kilobajty nebo „m“ pro megabajty. Například, obě hodnoty mem=65536k a mem=64m znamenají 64MB RAM.

Jádro by mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr console=zařízení, kde zařízení je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ttyS0.

Pro SPARC jsou sériová zařízení ttya nebo ttyb. Eventuálně můžete nastavit proměnné pro OpenPROM input-device a output-device na hodnotu ttya.

5.2.1. Parametry instalačního programu

Instalační systém rozpoznává několik užitečných parametrů[3].

Mnoho parametrů má i svou zkrácenou formu, která usnadňuje zadávání a také pomáhá obejít omezení příkazové řádky jádra. Pokud má parametr zkrácenou formu, bude uvedena v závorce za dlouhou podobou. Krátkou formu preferujeme i v příkladech této příručce.

debconf/priority (priority)

Nastavením tohoto parametru můžete změnit nejnižší prioritu zobrazených otázek.

Standardní instalace používá nastavení priority=high, což znamená, že se zobrazí jak kritické, tak důležité hlášky, ale normální a nevýznamné zprávy jsou přeskočeny. Jestliže se vyskytne problém, instalátor upraví priority otázek podle potřeb.

Když použijete parametr priority=medium, zobrazí se instalační menu a získáte nad instalací větší kontrolu. Při použití priority=low, nic se nepřeskakuje a zobrazí se všechny hlášky instalačního programu (to je ekvivalentní zaváděcí metodě expert). Hodnotou priority=critical se potlačí všechny zprávy a otázky se stupněm důležitosti menším než kritickým. Pro tyto potlačené otázky se použijí přednastavené hodnoty.

DEBIAN_FRONTEND

Ovlivňuje uživatelské rozhraní, ve kterém bude instalace probíhat. Dostupné volby jsou:

  • DEBIAN_FRONTEND=noninteractive

  • DEBIAN_FRONTEND=text

  • DEBIAN_FRONTEND=newt

  • DEBIAN_FRONTEND=gtk

Standardní rozhraní je DEBIAN_FRONTEND=newt. Pro instalaci přes sériovou konzolu může být vhodnější DEBIAN_FRONTEND=text. Standardní instalační média momentálně podporují rozhraní newt. Na architekturách, kde to je možné, využívá grafický instalátor rozhraní gtk.

BOOT_DEBUG

Tímto parametrem můžete kontrolovat množství zpráv, které se zapíší do instalačního logu.

BOOT_DEBUG=0

Toto je standardní hodnota.

BOOT_DEBUG=1

Upovídanější než obvykle.

BOOT_DEBUG=2

Spousty ladících informací.

BOOT_DEBUG=3

Pro opravdu detailní ladění se během zavádění několikrát spustí shell, ve kterém můžete kontrolovat a ovlivňovat náběh systému. Když shell ukončíte, bude zavádění pokračovat.

INSTALL_MEDIA_DEV

Hodnota tohoto parametru zadává cestu k zařízení, ze kterého se má nahrát instalační systém, například INSTALL_MEDIA_DEV=/dev/floppy/0

Normálně se totiž zaváděcí disketa snaží najít kořenovou disketu na všech dostupných disketových mechanikách. Tímto parametrem jí sdělíte, že se má podívat jenom na zadané zařízení.

debian-installer/framebuffer (fb)

Některé architektury využívají pro instalaci v různých jazycích jaderný framebuffer (grafická konzole). Pokud na svém systému zaznamenáte symptomy jako chybové hlášky o btermu a boglu, černou obrazovku nebo zamrznutí instalace po několika minutách od spuštění, můžete framebuffer vypnout parametrem fb=false.

Poznámka

Kvůli zobrazovacím problémům na některých systémech je podpora framebufferu na architektuře SPARC implicitně vypnutá. To může způsobit ne zrovna pěkné zobrazení na systémech, které framebuffer podporují korektně. Příkladem jsou systémy s grafickými kartami ATI. Zaznamenáte-li při instalaci problémy se zobrazením, zkuste zavést instalační systém s parametrem debian-installer/framebuffer=true, nebo krátce fb=true.

debian-installer/theme (theme)

Téma určuje vzhled uživatelského rozhraní instalačního systému (barvy, ikony, atd.). Dostupná témata se liší podle použitého rozhraní. Rozhraní newt i gtk nyní podporují pouze alternativní téma „dark“, které bylo navrženo pro zrakově postižené uživatele. Téma můžete nastavit zaváděcím parametrem theme=dark.

debian-installer/probe/usb

Pokud hledání USB zařízení způsobuje problémy, nastavte tento parametr na hodnotu false.

netcfg/disable_dhcp

Standardně se debian-installer snaží získat nastavení sítě přes DHCP. Je-li získáno nějaké nastavení, instalační systém se na nic nebude ptát a automaticky bude pokračovat v instalaci. K ručnímu nastavení sítě se dostanete pouze v případě, že dotaz na DHCP server selže.

Máte-li tedy na místní síti DHCP server, ale z nějakého důvodu jej nechcete použít (protože např. pro účely instalace vrací špatné hodnoty), můžete použít parametr netcfg/disable_dhcp=false, kterým zabráníte automatickému nastavení sítě přes DHCP a rovnou budete požádáni o ruční nastavení síťových údajů.

hw-detect/start_pcmcia

Pokud chcete zabránit startu PCMCIA služeb, nastavte tento parametr na hodnotu false. Některé notebooky jsou totiž nechvalně známé tím, že při startu PCMCIA služeb zaseknou celý systém.

preseed/url (url)

Zde můžete zadat url k souboru s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.5 – „Automatická Instalace“.

preseed/file (file)

Zde můžete zadat soubor s přednastavením, podle kterého se má provést automatická instalace, viz 4.5 – „Automatická Instalace“.

preseed/interactive

Nastavením na hodnotu true se zobrazí i otázky, které byly přednastaveny. To může být užitečné pro testování nebo ladění souboru s přednastavením. Nastavení se neprojeví u otázek, které byly zadány jako parametry při zavádění systému. Pro ty však existuje speciální syntaxe, viz B.5.2 – „Použití přednastavení pro změnu výchozích hodnot“.

auto-install/enable (auto)

Při nastavení na hodnotu true odsune otázky obvykle zobrazované před začátkem přednastavení až za nastavení sítě. Podrobnosti o automatizaci instalací pomocí této možnosti naleznete v části B.2.3 – „Automatický režim“.

cdrom-detect/eject

Před restartem debian-installer do nového systému se implicitně vysune optické médium použité během instalace. To někdy není potřeba (např. systém není nastaven pro automatické zavádění z CD-ROM) a v některých případech může být vysunutí dokonce nežádoucí. Například pokud mechanika neumí nahrát médium sama a uživatel zrovna není na místě, aby to provedl ručně. Příkladem takovýchto mechanik jsou mechaniky v přenosných počítačích a mechaniky se štěrbinovým podáváním.

Pro zakázání automatického vysunutí nastavte parametr na hodnotu false.

debian-installer/allow_unauthenticated

Instalační systém vyžaduje, aby byly všechny repositáře autentizovány známým gpg klíčem. Nastavením na hodnotu true můžete autentizaci potlačit. Varování: Nebezpečné, není doporučeno.

rescue/enable

Nastavíte-li tento parametr na hodnotu true, spustí se místo běžné instalace záchranný režim. Viz 8.7 – „Obnovení poškozeného systému“.

5.2.1.1. Použití zaváděcích parametrů pro zodpovězení otázek

Na stejném místě, kam se zadávají parametry pro jádro nebo instalační program, můžete zadat odpověď na téměř každou otázku, se kterou se můžete při instalaci potkat. Tato možnost se využívá spíše ve specifických případech a je zde vypsáno jen několik příkladů. Podrobnější informace naleznete v dodatku B.2.2 – „Použití zaváděcích parametrů jako formy přednastavení“.

debian-installer/locale (locale)

Tento parametr nastaví jazyk a zemi instalace a následně instalovaného systému. Podmínkou je, že zvolené locale musí být v Debianu podporováno. Například debian-installer/locale=de_CH vybere jako výchozí jazyk němčinu a jako zemi Švýcarsko.

anna/choose_modules (modules)

Pomocí tohoto parametru můžete nechat automaticky nahrát komponenty instalačního systému, které se implicitně nenahrávají. Příkladem užitečných komponent jsou openssh-client-udeb (během instalace můžete využívat scp) a ppp-udeb (podporuje nastavení PPPoE, viz D.4 – „Instalace Debian GNU/Linuxu pomocí PPP přes Ethernet (PPPoE)“).

mirror/protocol (protocol)

Instalační systém standardně používá pro stažení souborů ze zrcadel Debianu protokol http a při standardní prioritě otázek nelze za běhu změnit na ftp. nastavením tohoto parametru na hodnotu ftp můžete instalátor donutit, aby použil právě tento protokol. Ftp zrcadlo nemůžete vybrat z připraveného seznamu, vždy jej musíte zadat ručně.

tasksel:tasksel/first (tasks)

Tímto parametrem můžete nainstalovat úlohy, které nejsou při instalaci v interaktivním seznamu úloh dostupné. Příkladem budiž úloha kde-desktop. Více informací naleznete v části 6.3.5.2 – „Výběr a instalace softwaru“.

5.2.1.2. Předávání parametrů jaderným modulům

Jestliže jsou ovladače zakompilovány přímo do jádra, můžete jim předávat parametry tak, jak je popsáno v dokumentaci k jádru. Pokud však jsou ovladače zkompilovány jako moduly, znamená to, že jsou při instalaci zaváděny odlišným způsobem než při zavádění nainstalovaného systému a nemůžete jim předat parametry klasickým postupem. Musíte použít speciální syntaxi, kterou instalátor rozpozná a zařídí, aby se tyto parametry uložily do příslušných konfiguračních souborů a posléze se v pravý čas použily. Tyto parametry se automaticky přenesou i do nainstalovaného systému.

Poznamenejme, že v dnešní době je používání parametrů modulů téměř raritou, protože jádro ve většině případů správně rozpozná přítomný hardware a nastaví pro něj vhodné hodnoty automaticky. Pokud tomu tak není, stále můžete použít ruční nastavení.

Syntaxe pro nastavení parametrů modulu je následující:

název_modulu.název_parametru=hodnota

Potřebujete-li modulu předat několik parametrů, stačí syntaxi několikrát zopakovat. Například pro nastavení staré síťové karty 3Com, aby použila konektor BNC (koaxiální) a IRQ 10, zadali-byste:

3c509.xcvr=3 3c509.irq=10

5.2.1.3. Zapsání jaderných modulů na černou listinu

Někdy je nutné zanést modul na černou listinu a zabránit tak jádru a udevu, aby jej automaticky zavedli. Jedním z důvodů bývá ten, že modul způsobuje na vašem hardwaru problémy. Někdy také jádro registruje pro jedno zařízení dva ovladače, což může vytvářet problémy v případech, kdy jsou tyto ovladače navzájem konfliktní, nebo pokud zařízení funguje správně jen s jedním z ovladačů a jádro nejprve zavede ten chybný ovladač.

Moduly můžete na černou listinu přidat následovně: jméno_modulu.blacklist=yes. Prakticky to znamená, že se modul zapíše do souboru /etc/modprobe.d/blacklist.local, což ho vyřadí jak během instalace, tak v nově nainstalovaném systému.

Poznamenejme, že modul stále může být zaveden explicitně přímo instalačním systémem. Předejít tomu můžete instalací v expertním režimu a odebráním modulu ze seznamu modulů, který se zobrazuje během několika fází rozpoznávání hardwaru.



[3] S aktuálními jádry (od verze 2.6.9) lze použít až 32 parametrů a 32 proměnných prostředí. Pokud tato čísla překročíte, jádro zpanikaří.