[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ A ] [ B ] [ další ]


Poznámky k distribuci Debian GNU/Linux 3.1 (,,sarge''), Mips
Kapitola 4 - Aktualizace předchozích verzí systému


4.1 Příprava na aktualizaci systému

Před aktualizací vašeho systému je velmi vhodné vytvořit úplnou záložní kopii dat, nebo přinejmenším zálohovat data a konfigurační soubory, které byste jen neradi ztratili. Nástroje pro aktualizaci systému jsou zcela spolehlivé, ale například selhání hardware během aktualizace by mohlo mít nedozírné důsledky a mohlo by vést až k poškození systému.

Nejdůležitější pro vás zřejmě bude zazálohovat obsah adresářů /etc, /var/lib/dpkg a rovněž výstup z dpkg --get-selections "*" (uvozovky jsou důležité).

Aktualizace samotná v domovských adresářích uživatelů nic nemění, avšak existují aplikace (např. Mozilla a některe KDE aplikace), které při spuštění nové verze přepisují stará nastavení novými výchozími hodnotami. Jako prevenci můžete zkusit zazálohovat všechny skryté soubory a adresáře (tzv. tečkové soubory) z uživatelských adresářů, což pomůže při případné obnově.

Je dobré informovat uživatele o změnách, které v sytému vlivem aktualizace nastanou. Je to vhodné i v případě, že se uživatelé na váš systém přihlašují vzdáleně (pomocí ssh) a vůbec nemusí změny během aktualizace systému postřehnout. Pokud chcete systém aktualizovat obzvlášť bezpečně, zazálohujte nebo odpojte před aktualizací oblast pro domovské adresáře (/home). Po aktualizaci systému není potřeba počítač restartovat (pokud ovšem současně neplánujete aktualizovat jádro).

Aktualizaci distribuce je možné provést lokálně z textové virtuální konzoly (nebo z přímo napojeného sériového terminálu), nebo vzdáleně pomocí ssh klienta.

Důležité: Během aktualizace systému byste neměli používat služby telnet, rlogin, ani rsh. Rovněž byste systém neměli aktualizovat ze sezení spravovaného programem xdm běžícím na témže systému. To platí i pro varianty wdm, gdm a kdm. Během aktualizace jsou tyto služby přerušeny. Přerušení během aktualizace systému je samozřejmě problematické. V horším případě může vyústit až do nekonzistentně nainstalovaného systému.

Instalační procedura musí být vykonána s privilegii superuživatele. Je tedy nutné buďto se přihlásit jako uživatel root, nebo nabýt jeho práv prostřednictvím programů su nebo sudo.


4.2 Kontrola stavu systému

Aktualizační proces popsaný v této kapitole byl navržen pro přechod z ,,čistého'' systému woody. Předpokládá, že byl systém aktualizován na poslední verzi woody. Pokud si nejste jisti, následujte podle pokynů v Aktualizace systému woody, Oddíl B.1.


4.2.1 SGI IP22: nastavení arcbootu

Pokud máte SGI IP22, neměli byste jádro zavádět přímo, ale prostřednictvím arcbootu. arcboot je součástí Debianu woody, takže jej můžete nainstalovat běžným způsobem.

Před instalací arcbootu byste se měli přesvědčit, že záznamy v souboru sources.list stále ukazují na předchozí stabilní verzi Debianu (woody). Postup viz Kontrola zdrojů balíčků, Oddíl B.2.


4.2.2 Zákaz vypichování balíků

Pokud máte nastaven APT, aby instaloval vybrané (vypíchnuté) balíky z jiné, než stabilní distribuce (např. testovací), budete možná muset změnit pravidla pro vypichování (v souboru /etc/apt/preferences) tak, aby jste povolili aktualizace balíků na nové verze balíků ve stabilní verzi. Podrobnosti o vypichování balíků naleznete v apt_preferences(5).


4.2.3 Kontrola stavu balíků

Nehledě na metodu aktualizace systému se nejdříve doporučuje zkontrolovat stav všech balíků a prověřit, jestli jsou všechny balíky schopny aktualizace. Pomocí následujícího příkazu je možné vypsat seznam balíků, jenž mají buďto status Half-Installed, Failed-Config, nebo jsou v jiném chybovém stavu.

     # dpkg --audit

Stav všech balíků lze prohlédnout rovněž pomocí programu dselect, aptitude, nebo příkazem

     # dpkg -l | pager

nebo

     # dpkg --get-selections > ~/curr-pkgs.txt

Je zejména žádoucí, abyste před aktualizací odstranili u balíků status podržení v aktuálním stavu (,,on hold''). Pokud bude mít kterýkoliv z významných balíků nastaven tento příznak, nebude jej možné aktualizovat a tím pádem celý proces skončí neúspěchem. Balíky s příznakem ,,on hold'' lze zobrazit příkazem

     # dpkg --get-selections | grep hold

Pokud v systému udržujete vlastní změněné balíky, to jest balíky vzniklé změnou a překladem standardního balíku z distribuce, měli byste jej označit příznakem ,,on hold''. Tímto preventivním opatřením zajistíte jeho setrvání v aktuálním stavu -- novější balík z distribuce jej nenahradí. Příznak ,,on hold'' můžete nastavit buď v dselectu (v prohlížeči balíků klávesy ,,H'' a ,,G'' (podržet, uvolnit), nebo můžete upravit soubor získaný příkazem

     # dpkg --get-selections > ~/akt-vyber.txt

tak, že ,,hold'' změníte na ,,install'' (nebo obráceně) a poté spustíte

     # dpkg --set-selections < ~/akt-vyber.txt

V této fázi je lepší se přesvědčit, že sources.list stále ukazuje na předchozí stabilní verzi pro případ, že byste potřebovali něco spravit. Viz Kontrola zdrojů balíčků, Oddíl B.2.


4.2.4 Neoficiální zdroje

Máte-li v systému nainstalované balíčky odjinud než z Debianu, může se stát, že budou kvůli konfliktům během aktualizace odstraněny. Pokud jste je nainstalovali ze zdroje balíčků v /etc/apt/sources.list, podívejte se, zda daný archiv nabízí balíčky sestavené pro sarge a poté se změnou zdrojů oficiálních balíčků příslušně změňte i tyto zdrojové řádky.

Někteří uživatelé mohou mít neoficiální verze ,,novějších'' balíčků, které jsou v Debianu obsaženy ve verzích běžně dostupných v distribuci woody. Tyto balíčky pravděpodobně způsobí konflikty mezi soubory[1]. Část Možné problémy během nebo po aktualizaci, Oddíl 4.4.6 obsahuje některé informace o řešení těchto problémů.


4.3 Příprava zdrojů pro APT

Před zahájením aktualizace systému musíte nastavit konfigurační soubor pro apt, jenž je umožněn v /etc/apt/sources.list.

apt při aktualizaci či instalaci uvažuje pouze balíky, které může nalézt prostřednictvím zdrojů uvedených v konfiguračním souboru a začínajících deb. Instalován je balík s nejvyšší dostupnou verzí, přitom zdroje uvedené na předcházejících řádcích mají vždy vyšší prioritu než jejich následníci. (Prakticky lze v souboru uvést nejdříve například zdroje z lokálního pevného disku, dále CD-ROM a na poslední místo uvést zdroje z vnější počítačové sítě.)

Vydání může být odkazováno svým kódovým jménem (např. woody, sarge) nebo svým stavovým jménem (tj. oldstable, stable, testing, unstable). Odkazování na vydání jeho kódovým jménem má tu výhodu, že nikdy nebudete překvapeni novou verzí a proto je to doporučený postup. To ovšem také znamená, že budete muset sledovat ohlášení o nové verzi sami. Použijete-li stavové jméno, poznáte novu verzi podle toho, že okamžitě po vydání vám najednou bude k dispozici spousty aktualizací.


4.3.1 Nastavení APT pro aktualizaci přes Internet

Implicitní nastavení obsahuje údaje pro instalaci z našich hlavních archivů v Internetu, to si však asi budete přát změnit. Po úpravě souboru /etc/apt/sources.list je možné používat i jiné zdroje, především archivy, které jsou k vám na síti blíže a budou mít rychlejší odezvu a větší přenosové rychlosti.

Adresy FTP a HTTP archivů Debianu je možné najít na http://www.debian.org/distrib/ftplist (podívejte se na kapitolu ,,Full list of mirrors''). HTTP zrcadla jsou obvykle rychlejší než FTP zrcadla.

Předpokládejme například, že váš nejbližší archiv je http://mirrors.kernel.org/debian/. Při jeho prohledávání pomocí WWW prohlížeče nebo pomocí FTP klienta jste zjistili, že hlavní adresáře jsou:

     http://mirrors.kernel.org/debian/dists/sarge/main/binary-mips/...
     http://mirrors.kernel.org/debian/dists/sarge/contrib/binary-mips/...

Pokud chcete používat tento archiv, přidejte do souboru sources.list následující řádek:

     deb http://mirrors.kernel.org/debian sarge main contrib

Podadresář dists je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.

Poté co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků, zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínající deb vložte symbol hash (#).

Všechny balíky potřebné pro instalaci, které jsou staženy ze sítě, jsou uloženy v adresáři /var/cache/apt/archives (a během stahování v podadresáři partial/). Před zahájením instalace byste se měli přesvědčit, že máte na disku dostatek místa. Pro průměrnou instalaci Debianu očekávejte minimálně 300 MB.


4.3.2 Nastavení APT pro aktualizaci z lokálního archivu

Místo používání FTP nebo HTTP zrcadel budete asi chtít použít lokální archiv, proto upravte soubor /etc/apt/sources.list pro použití zrcadla na lokálním disku (nebo třeba souborového systému exportovaného pomocí NFS).

Předpokládejme, že vaše balíky jsou například v adresáři /var/ftp/debian/ a mají následující hlavní adresáře:

     /var/ftp/debian/dists/sarge/main/binary-mips/...
     /var/ftp/debian/dists/sarge/contrib/binary-mips/...

Do souboru sources.list je nutné přidat následující řádek:

     deb file:/var/ftp/debian sarge main contrib

Podadresář dists je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.

Poté co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků, zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínající deb vložte symbol hash (#).


4.3.3 Nastavení APT pro aktualizaci z CD nebo DVD

Pokud chcete používat výhradně sadu CD, zakomentujte v souboru /etc/apt/sources.list existující řádky začínající deb tím, že na jejich začátek vložíte znak hash (#).

Přesvědčte se, že je ve vašem souboru /etc/fstab řádek umožňující připojit CD-ROM mechaniku na adresář /cdrom (pro metodu apt-cdrom je nutné mít adresář pro připojení CD-ROM právě /cdrom). Pokud je například /dev/hdc vaše CD-ROM mechanika, soubor /etc/fstab by měl obsahovat obdobný řádek:

     /dev/hdc /cdrom auto defaults,noauto,ro 0 0

Ve čtvrtém sloupci by mezi slovy defaults,noauto,ro nesmí být mezery.

Pokud chcete ověřit funkčnost, vložte do mechaniky CD a spusťte

     # mount /cdrom   #(příkaz připojí CD na daný adresář)
     # ls -alF /cdrom #(příkaz vypíše obsah připojeného CD)
     # umount /cdrom  #(příkaz odpojí CD)

Dále spusťte

     # apt-cdrom add

pro každý binární CD-ROM z vaší sady debianích CD. Tím se přidají data o každém CD do vaší APT databáze.


4.4 Aktualizace balíků

Doporučený nástroj pro přechod na vyšší verzi Debian GNU/Linuxu se nazývá aptitude. Její výhoda oproti přímému použití apt-get spočívá v lepším algoritmu řešení závislostí mezi balíky.

Nezapomeňte připojit všechny potřebné diskové oblasti (zejména oblasti s kořenovým souborovým systémem a adresářem /usr) pro čtení i zápis (read-write) příkazem:

     # mount -o remount,rw /adresář

Dále byste se měli (raději dvakrát) přesvědčit, že zdroje v /etc/apt/sources.list ukazují na ,,sarge'' nebo na ,,stable''. Poznámka: záznamy pro CD většinou ukazují na ,,unstable'', ale nenechte se tím zmást a neměňte je.

Důrazně doporučujeme použít program /usr/bin/script k záznamu průběhu aktualizace systému. Jestliže se objeví nějaký problém, minimálně budete mít záznam o tom, co se stalo. Navíc po dokončení instalace můžete podat přesné hlášení chyby (bug report). Záznam je možné zahájit příkazem:

     # script -a ~/přechod-na-sarge.typescript

nebo podobným. Poznamenejme, že není vhodné umísťovat soubor se záznamem do dočasného adresáře jako je /tmp nebo /var/tmp. Obsah těchto adresářů může být během aktualizace nebo restartu systému smazán.

Typescript vám také pomůže najít informaci, která už z obrazovky dávno zmizela. Přepněte se na druhou konzoli (klávesami Alt-F2) a po přihlášení si můžete soubor prohlížet příkazem less ~root/přechod-na-sarge.typescript.

Po dokončení aktualizace je rozumné script zastavit příkazem exit na příkazovém řádku.


4.4.1 Aktualizace seznamu balíků

Nejprve je nutno stáhnout soubor, který obsahuje výčet balíků patřících do nové verze Debianu. To provedete příkazem[2]:

     # apt-get update

4.4.2 Aktualizace jádra

Na počítačích Mips musíte před aktualizací systému přejít na novější verzi jádra. To je nezbytné, protože s novou libc a starším jádrem je definice meziprocesové komunikace nekonzistentní.

Podrobný návod na instalaci nového jádra obsahuje Aktualizace jádra, Dodatek A.


4.4.3 Instalace aptitude

Testy ukázaly, že verze aptitude ze sarge je v řešení složitých závislostí během aktualizačního procesu lepší než apt-get nebo starší aptitude. Nejprve byste ji tedy měli nainstalovat příkazem:

     # apt-get install aptitude

Zobrazí se seznam změn, které tato akce provede a bude čekat na potvrzení. Před potvrzením byste si měli navrhované změny pozorně prohlédnout, obzvláště část s odstraněnými balíky.

V něktrých případech je část s odstraněnými balíky příliš velká, což byste možná mohli vyřešit ,,předaktualizací'' některých balíčků společně s aptitude. Názorný příklad: při aktualizacích systémů s KDE jsme zjistili, že by to odstranilo kromě spousty KDE balíčků také perl. Řešením se ukázalo nainstalování perlu současně s aptitude (install aptitude perl namísto prostého install aptitude).

aptitude používá pro sledování podržených balíků jiný způsob než apt-get a dselect. To znamená, že pokud máte některé balíky ve stavu ,,on hold'', musíte je před pokračováním nastavit i do aptitude.

Nejprve si vypište podržené balíky příkazem

     # dpkg --get-selections | grep hold

Poté tyto balíky nastavte jako podržené i v aptitude:

     # aptitude hold balík

Podržené balíky v aptitude lze zobrazit příkazem

     # aptitude search "~ahold" | grep "^.h"

4.4.4 Aktualizace doc-base

Pokud máte nainstalovaný balík doc-base, musíte jej také aktualizovat před ostatními balíky. Důvodem je fakt, že kdyby se současně aktualizoval i perl, mohla by aktualizace selhat. Zda je balík nainstalovaný zjistíte příkazem:

     # dpkg -l doc-base

Pokud řádek začíná písmenem ,,i'', je balík nainstalován a musíte jej aktualizovat příkazem

     # aptitude install doc-base

4.4.5 Aktualizace zbytku systému

Nyní byste měli být plně připraveni aktualizovat systém na novější verzi.

Příkaz

     # aptitude -f --with-recommends dist-upgrade

zahájí kompletní aktualizaci systému, to jest nainstaluje nejnovější verze dostupných balíků a vyřeší všechny možné problémy mezi balíky z rozdílných distribucí. Pokud to bude nezbytné, nainstalují se další nové balíky (zpravidla nové verze knihoven nebo přejmenované balíky), a odstraní se konfliktní starší balíky (jako je console-tools-libs).

Pokud aktualizujete systém ze sady CD, budete během aktualizace na různých místech vybídnuti ke vložení konkrétního CD. Je možné, že budete muset vložit jedno CD i několikrát, protože některé balíky závisejí na jiných, jenž jsou uloženy na jiném médiu.

Nové balíky, které nemohou být instalovány beze změny instalačního statusu jiných balíků budou ponechány ve svých původních verzích (zobrazováno jako ,,přidržení''). To můžete vyřešit programem aptitude, kde tyto balíky vyberete k instalaci, nebo můžete zkusit příkaz aptitude -f install balík.

Parametr --fix-broken (nebo jen -f) způsobí, že apt se pokusí napravit systém s porušenými závislostmi. apt v systému neumožňuje existenci narušených závislostí mezi balíky.


4.4.6 Možné problémy během nebo po aktualizaci

Pokud aptitude, apt-get nebo dpkg selže s chybou

     E: Dynamic MMap ran out of room

znamená to, že máte malou cache paměť. Problém můžete obejít tak, že v /etc/apt/sources.list zakomentujete řádky které nepoužíváte, nebo zvýšíte velikost vyrovnávací paměti. Velikost cache můžete zvýšit volbou APT::Cache-Limit v souboru /etc/apt/apt.conf. Následující příklad nastaví dostatečně velkou hodnotu:

     # echo 'APT::Cache-Limit "12500000";' >> /etc/apt/apt.conf

To ovšem předpokládá, že jste tuto proměnnou v daném souboru ještě nenastavovali.

Někdy je potřebné pro APT nastavit parametr APT::Force-LoopBreak. Tím se umožní dočasné smazání nezbytného balíku způsobené cyklem Conflicts/Pre-Depends. aptitude vás o podobné situaci informuje a přeruší aktualizaci celého systému. V tomto případě spusťte aptitude s parametrem -o APT::Force-LoopBreak=1.

Je možné, že systém závislostí mezi balíky bude do té míry poškozen, že si situace vyžádá ruční opravu. To obvykle znamená spustit aptitude nebo spustit příkaz

     # dpkg --remove jméno_balíku

pro odstranění pochybných balíků, nebo

     # aptitude --fix-broken install
     # dpkg --configure --pending

V extrémním případě byste měli znovu vynutit reinstalaci balíku příkazem

     # dpkg --install /cesta/k/jméno_balíku.deb

Jestliže jste instalovali neoficiální backportované verze balíčků, může nastat konflikt souborů:

     Unpacking replacement <balík-foo> ...
     dpkg: error processing <balík-foo> (--unpack):
      trying to overwrite `<název-souboru>',
      which is also in package <balík-bar>

Konflikt můžete zkusit vyřešit tak, že násilně odstraníte balík zmíněný na posledním řádku chybové hlášky:

     # dpkg -r --force-depends balík

Po těchto krocích byste měli být opět schopni pokračovat v aktualizaci systému pomocí dříve popsané metody pomocí aptitude.

Během aktualizace budete vyzváni ke konfiguraci nebo opětovnému nastavení některých balíků. Pokud budete vyzváni, zdali nahradit nějaký soubor v adresářích /etc/init.d, /etc/terminfo nebo soubor /etc/manpath.config, měli byste odpovědět kladně, tím zaručíte systémovou konzistenci. Ke starším verzím souborů se vždy můžete vrátit, jelikož budou uloženy s příponou .dpkg-old.

Pokud si nevíte rady, poznamenejte si jméno balíku nebo souboru a nechte jeho konfiguraci na později. Můžete si pak prohlédnout výstup z programu script a podívat se na údaje, které byly na obrazovce během aktualizace systému.


4.5 Co je třeba před restartem zkontrolovat

Jakmile je aptitude dist-upgrade hotova, formální aktualizace systému je ukončena. Stále však existuje řada věcí, na které byste si měli dát před restartem stroje pozor.

Víc informací o aktualizaci grafického rozhraní X Window naleznete v souboru /usr/doc/xfree86-common/README.Debian-upgrade.gz.


4.5.1 Aktualizace jádra

Dodejme, že předchozími procedurami se neaktualizovalo jádro vašeho systému. To musíte provést sami, buďto instalací jednoho z balíků kernel-image-* nebo překladem vámi upraveného jádra z jeho zdrojových kódů.

Pro aktualizaci jádra si musíte nejprve vybrat správnou variantu pro svou podarchitekturu. Seznam dostupných jader získáte příkazem:

     $ apt-cache search ^kernel-image

Vybrané jádro pak nainstalujete jako každý jiný balík příkazem aptitude install. Aby se jádro zavedlo, musíte při nejbližší vhodné příležitosti restartovat počítač.

Dřívější verze instalačního systému neinstalovaly jádro jako balík, ale prostě jej na disk zkopírovaly z archivu. To se nyní změnilo a můžete tak udržovat jádro aktuální pomocí virtuálních balíků kernel-image-VERZE-ARCH, kde VERZE odpovídá verzi jádra (2.4 nebo 2.6) a ARCH určuje architekturu jádra. Chcete-li využívat pro svá jádra bezpečnostní záplaty přímo v balíčkovacím systému, nainstalujte po aktualizaci systému nejvhodnější jádro pro svou architekturu.

Pokročilejším uživatelům doporučujeme přeložit si vlastní jádro přímo ze zdrojových balíků v distribuci Debian GNU/Linux. K tomu je potřeba nainstalovat balík kernel-package a přečíst si dokumentaci v souboru /usr/share/doc/kernel-package.


4.5.2 Přechod z raidtools2 na mdadm

Balík raidtools2 již není svými autory vyvíjen a byl nahrazen balíkem mdadm package. mdadm je samostatný program, který zvládá téměř libovolnou správu RAIDu bez nutnosti konfiguračního souboru a implicitně ani žádný konfigurační soubor nepoužívá.

Zbytek této části se zabývá některými radami pro uživatele raidtools2.

Jak je zmíněno výše, umí mdadm pracovat bez konfiguračního souboru. Používáte-li jádro, které RAID pole nastaví automaticky, můžete tento odstavec přeskočit — stačí nainstalovat balík mdadm a RAID bude při zavádění rozpoznán a nastaven automaticky. Implicitní jádra Debianu mají tuto podporu přímo v sobě. Také se musíte přesvědčit, že jsou oblasti nastaveny na typ ,,Linux raid autodetect'' (id fd). Následující příkaz vypíše aktuální typ oblastí:

     # fdisk -l zařízení_disku

Používáte-li smíšené nastavení, kdy jsou některá RAID pole detekovaná automaticky a některá ne, musíte vytvořit konfigurační soubor.

Pro migraci konfiguračního souboru z /etc/raidtab (raidtools2) na /etc/mdadm/mdadm.conf (mdadm) spusťte:

     # echo 'DEVICE /dev/hd*[0-9] /dev/sd*[0-9]' > /etc/mdadm/mdadm.conf
     # mdadm --examine --scan >> /etc/mdadm/mdadm.conf

Tyto příkazy vytvoří konfigurační soubor obsahující stávající pole v systému.

Měli byste se ujistit, že se RAID pole spouští při zavádění automaticky. Zkontrolujte soubor /etc/default/mdadm, zda je proměnná AUTOSTART nastavena na hodnotu true.


4.6 Zastaralé balíčky

Se zahrnutím tisíců nových balíčků bylo také vypuštěno více než dva tisíce starých balíčků, jež byly součástí woodyho. Přestože vám nic nebrání v používání těchto starých balíčků, projekt Debian je již nebude podporovat a obvykle po jednom roce od vydání sarge[3] pro ně ukončí i vydávání bezpečnostních oprav. Zastaralé balíčky doporučujeme co nejdříve nahradit vhodnými alternativami.

Důvodů, proč byly balíčky z distribuce odstraněny, je několik. Buď byl vývoj programu svými autory ukončen, žádný vývojář Debianu již o správu balíku nejeví zájem, funkčnost programu byla překonána jiným softwarem (nebo novou verzí), nebo byl program shledán nevhodným pro vydání sarge, protože obsahuje závažné chyby. V posledním případě je možné, že balík stále naleznete v ,,nestabilní'' distribuci.

Zjištění, které balíčky v aktuálním systému jsou zastaralé je velmi jednoduché, protože nástroje pro správu balíčků se o vše postarají automaticky. V aptitude uvidíte tyto balíčky v sekci ,,Zastaralé a lokálně vytvořené balíky''. dselect má podobnou schopnost, ale výpis se může lišit. Do kategorie zastaralých patří i balíky, které jste nainstalovali ručně.

Pro hledání zastaralých balíčků můžete použít i další nástroje typu deborphan, debfoster nebo cruft. Doporučujeme použít první jmenovaný. Pozor na to, že ve výchozím nastavení hlásí deborphan pouze nepoužívané balíky ze sekcí ,,libs'' a ,,oldlibs''. Před odstraněním balíků se ještě podrobně podívejte na jejich popis a ujistěte se, že balík opravdu nepotřebujete, protože při použití některých agresivních parametrů může deborphan chybně označit i používané balíčky.

Další informace o tom, proč byl balík odstraněn, obvykle naleznete i v Debian Bug Tracking System. Kromě bugreportů vůči samotnému balíčku se podívejte i na archiv chyb pseudobalíčku ftp.debian.org.


4.6.1 Falešné balíky

Při přechodu od verze 3.0 (,,woody'') k verzi 3.1 (,,sarge'') bylo několik balíků rozděleno na větší počet menších balíků. V takových případech sarge většinou poskytuje ,,falešné'' balíky, které se jmenují stejně jako balík v předchozí verzi Debianu, ovšem kromě závislostí na nově vzniklých balících nic užitečného neobsahují. ,,Falešné'' balíky se po úspěšném přechodu považují za zbytečné a většinou je můžete odstranit.

Většina (ale ne všechny) falešné balíky mají ve svém popisu jasně napsáno, že se jedná o falešné balíky. S hledáním těchto balíků může pomoci program deborphan s parametry --guess. Pamatujte, že některé falešné balíky je lepší neodstraňovat, protože slouží ke sledování aktuálních verzí programů.


[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ A ] [ B ] [ další ]


Poznámky k distribuci Debian GNU/Linux 3.1 (,,sarge''), Mips

$Id: release-notes.cs.sgml,v 1.9 2005/06/18 08:42:39 fjp Exp $

Josip Rodin, Bob Hilliard, Adam Di Carlo, Anne Bezemer, Rob Bradford, Frans Pop
debian-doc@lists.debian.org