[ předchozí ] [ Souhrn ] [ Autorská práva ] [ Obsah ] [ další ]

Instalace systému Debian GNU/Linux 2.1 na architektuře Intel x86 - Kapitola 4
Poznámky k rozdělování disku


4.1 Trochu teorie

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Windows95, WindowsNT, OS/2, DOS, FreeBSD) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělění disku. Obecně změna oddílu, na kterém je filesystém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu taky raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi. Naštěstí je zde pro některé uživatele alternativní řešení Změna rozdělení disku bez ztráty dat, Oddíl 4.6.

Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data. Většina uživatelů pokládá navíc za nutnost mít vydělenou část disku pro virtuální paměť. Tento oddíl slouží operačnímu systému jako odkládací prostor. Vydělením swap partition umožní efektivnější využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení.

Většina uživatelů vyčlení pro Linux více než jeden oddíl na disku. Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození filesystému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Jako minimum můžete uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu, budete schopni spustit Linux a provést nápravu, může Vám to ušetřit novou instalaci systému.

Druhý důvod je obyčejně závažnější při pracovním nasazení Linuxu, ale záleží k čemu systém používáte. Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy, může zaplnit celý disk. Naruší chod systému, poněvadž Linux potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít z vnějších příčin, například nevyžádaný e-mail Vám lehce zaplní disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze uchránit před mnoha problémy, v příkladu uvedeném výše při oddělení /var/spool/mail na zvláštní část disku bude systém fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou.

Dalším důvodem může být velký IDE disk, na kterém nepoužíváte LBA nebo překládací ovladač od výrobce. Potom je nutné umístit kořenový oddíl do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních 524 MB).

Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat znovu a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze oknem.


4.1.1 Omezení na disky v PC

BIOS obecně přidává další omezení na rozdělení disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit ''primárních'' a ''logických'' oddílů. Někdy BIOS dokáže zavést systém jen z části disku. Informace na toto téma podává dokument Linux Partition HOWTO, zde uvádíme jen stručný přehled.

''Primární'' oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly ''rozšířené'' a ''logické''. Změníte-li jeden primární oddíl na rozšířený, můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený oddíl.

Linux omezuje počet oddílů na 15 pro disky SCSI (tři primární a dvanáct logických) a 63 oddílů na disku IDE (3 primární a 60 logických).

Poslední omezení, kterého si o systému BIOS musíte být vědomi, se týká umístění oddílu s jádrem operačního systému. Oddíl se musí nacházet v prvních 1024 cylindrech na disku. Obyčejně je oddíl, ze kterého zavádíte systém, totožný s oddílem kořenového svazku, zkontrolujte, že se Vám tato oblast vešla do prvních 1024 cylindrů.

Velké disky v některých případech vyžadují přepočet čísla cylindru při přístupu. Tyto režimy (např. LBA) se nastavují v BIOSu. Více se dozvíte v Large Disk HOWTO. V takovém případě se musí oblast, ze které se zavádí systém, vejít do 1024. cylindru v nové, transformované geometrii.


4.2 Názvy zařízení v Linuxu

Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných operačních systémech. Budete potřebovat vědět, jak se zařízením v Linuxu přidělují názvy.

Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení: ``sda1'' and ``sda2'' představují první a druhý oddíl prvního disku na SCSI.

Například předpokládejme počítač se dvěma disky na sběrnici SCSI na pozicích 2 a 4. Prvnímu disku na pozici 2 odpovídá zařízení sda, druhému sdb. Pět oddílů na disku ''sda'' by bylo pojmenováno ''sda1'', ``sda2'', ..., ``sda5''. Stejné schéma označení platí i pro disk ''sdb'.

Máte-li v počítači dva řadiče pro SCSI, pořadí disků zjistíte ze zpráv, které vypisuje při startu Linux.

Primární oddíly jsou v Linuxu reprezentovány názvem disku a číslem oddílu, např. /dev/hda1 odpovídá prvnímu primárnímu oddílu na prvním disku na IDE. Logické oddíly jsou číslovány od 5, takže na stejném disku má první logický oddíl označení /dev/hda5. Rozšířený oddíl, tj. primární oddíl obsahující logické oddíly, sám o sobě použitelný není.


4.3 Doporučené rozdělení disku

Jak jsme již uvedli, máte-li místo na disku, měli byste si určitě vytvořit dva svazky - menší kořenový a větší, na němž bude připojen adresář /usr. Většině uživatelů stačí dva oddíly. Zvlášť v případě, že máte jeden malý disk, vytvořením mnoha oddílů plýtváte prostorem na disku. Chcete-li instalovat více programů, které nejsou přímo součástí distribuce, může se Vám hodit samostaný oddíl pro /usr/local. Pro počítač, který zpracovává hodně pošty, má smysl vytvořit svazek pro /var/spool/mail. Někdy je dobré oddělit adresář /tmp na oddíl s kapacitou 20 - 32 MB. Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro jejich domovské adresáře /home. Obecně platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a záleží, k čemu Linux používáte.

Při instalaci komplikovanějšího systému (např. serveru) se podívejte na Multi Disk HOWTO, na podrobnou informaci. Tento odkaz může být zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu.

Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových administrátorů jsou různé, jedna zkušenost je mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, pro většinu uživatelů přitom nemá smysl vytvořit více jak 64 MB virtuální paměti. Samozřejmě, že existují výjimky, budete-li řešit soustavu 10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak gigabyte odkládacího prostoru. Pokud potřebujete hodně virtuální paměti, zkuste umístit její oddíly na různé disky.

Pozn. Linux využije z jednoho odkládacího oddílu maximálně 128 MB, takže není důvod, proč překračovat tuto hranici. Nicméně můžete vytvořit několik odkládacích oblastí a doplnit je po instalaci do souboru /etc/fstab, Máte-li větší nároky na virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé disky (``špulky'').


4.4 Příklady

Můj počítač má 32 MB paměti a 1,7 GB IDE disk na zařízení /dev/hda. Na /dev/hda1 je oddíl pro DOS o velikosti 500 MB (měl jsem jí vytvořit jen 200 MB, poněvadž jí skoro nepoužívám). Odkládací oddíl má 32 MB a je na /dev/hda3. Zbytek tj. asi 1,2 GB na /dev/hda2 je kořenový svazek pro Linux.


4.5 Rozdělění disku před instalací Debianu

Rozdělení disku můžete provést buď před instalací Debianu nebo v jejím průběhu.


4.5.1 Rozdělění disku v systémech DOS a Windows

Pokud budete měnit diskové oddíly se souborovýmy svazky FAT nebo NTFS, doporučuje se buď postup popsaný dále v textu nebo použití programů ze systémů DOS nebo Windows. Není nutné provádět rozdělení disku z těchto systémů, lepších výsledků obvykle docílíte v Linuxu.


4.6 Změna rozdělení disku bez ztráty dat

Jedna z nejčastějších situací je přidání Debianu na systém, kde už je DOS (případně Windows 3.1), Windows 95, Windows 98, Windows NT nebo OS/2, aniž by se zničila předchozí instalace. Jak už bylo vysvětleno v Trochu teorie, Oddíl 4.1, zmenšování velikosti diskového oddílu vede skoro jistě ke ztrátě dat, pokud se neprovedou jistá opatření. Metoda, kterou zde popíšeme, sice nezaručuje, že nepřijdete o data, ale v praxi velice dobře funguje. Rozhodně si ale vytvořte zálohu dat.

Nejprve se rozhodněte, jak disk chcete rozdělit. Postup v této sekci rozdělí jeden oddíl na dva. Jeden bude obsahovat původní operační systém a druhý bude pro Debian. Během instalace Debianu budete mít příležitost druhou část disku dále rozdělit.

Postup se zakládá na přesunu dat na začátek oddílu a následné změně do záznamů o rozdělení disku tak, že nedojde ke ztrátě dat. Důležité je, abyste mezi přesunutím dat a změnou oddílů provedli co nejméně operací, snížíte tak možnost zápisu nějakého souboru do volného místa na oddílu a podaří se Vám vydělit z původního oddílu větší část.

Budete potřebovat program fips, který najdete v adresáři tools na serverech zrcadlících distribuci Debianu. Rozbalte archív a nakopírujte soubory RESTORRB.EXE, FIPS.EXE a ERRORS.TXT na systémovou disketu. Systémová disketa se vytvoří příkazem sys a:. Program fips je doplněn velmi kvalitním popisem. který jistě oceníte v případě, že používáte při přístupu na disk kompresi dat nebo diskový manažer. Vytvořte si systémovou disketu a než začnete defragmentaci, přečtěte si dokumentaci.

Další krok je přesun dat na začátek oddílu. To umí program defrag, který je součástí systému DOS verze 6.0 a pozdějších verzí. Dokumentace k programu fips obsahuje seznam jiných programů, které můžete k tomuto úkonu použít. Jestliže používáte Windows 95, musíte použít jejich verzi programu defrag, poněvadž verze pro DOS nezvládá FAT32.

Po ukončení defragmentace disku, která může na větších discích chvíli trvat, zaveďte systém z připravené systémové diskety. Spusťte a:\fips a postupujte podle návodu.

Pozn. Existují další programy pro správu disku, pokud s programem fips neuspějete.


4.7 Vytváření oddílů pro DOS

Při vytváření oddílů pro DOS nebo změně jejich velikosti pozorovali někteří uživatelé problémy s takto připravenými oddíly. Někdy se jednalo o zhoršení výkonu, časté potíže s programem scandisk nebo divné chyby systémů DOS a Windows.

Kdykoliv vytvoříte nebo změníte velikost oddílu určeného pro DOS, je dobré vymazat prvních pár sektorů. Před spuštěním programu format v systému DOS, proveďte z Linuxu

     dd if=/dev/zero of=/dev/hdXX bs=512 count=4


[ předchozí ] [ Souhrn ] [ Autorská práva ] [ Obsah ] [ další ]
Instalace systému Debian GNU/Linux 2.1 na architektuře Intel x86
verze 2.1.11, 28 August, 1999
Bruce Perens
Sven Rudolph
Igor Grobman
James Treacy
Adam Di Carlo