3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Windows 9x, Windows NT/2000/XP/2003/Vista/7, OS/2, MacOS, Solaris, FreeBSD, …) a chcete na stejný disk ještě umístit Debian, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému, jako je fdisk nebo PartitionMagic . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Jestliže má váš počítač více než jeden pevný disk, můžete celý disk vyhradit pro Debian a dělením disku se můžete zabývat až v průběhu instalace. Oddílový program obsažený v instalačním programu se s tím jednoduše vypořádá.

Stejně tak pokud máte pouze jeden pevný disk a chcete kompletně nahradit stávající operační systém Debianem, může rozdělení disku proběhnout až během instalace (viz 6.3.3 – „Rozdělení disku a výběr přípojných bodů“). Pozor: pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.)

Také v případě, že již máte na disku několik oblastí a potřebné místo můžete získat jejich smazáním, můžete počkat s rozdělením disku a rozdělit jej až při instalaci. I tak byste si měli raději tuto kapitolu přečíst, protože někdy mohou nastat okolnosti, které vás k rozdělení disku před instalací stejně donutí (například vynucené pořadí některých oblastí).

S rozdělováním můžete rovněž počkat, pokud máte ve svém počítači oblast(i) se souborovým systémem FAT nebo NTFS. Tyto oblasti můžete zmenšit rovnou v instalačním programu.

Ve všech ostatních případech musíte disk rozdělit ještě před instalací, abyste pro Debian vytvořili volné místo. Pokud některé z oblastí budou patřit k jinému operačnímu systému, vytvořte je pomocí oddílových programů daného systému. Stejně tak nedoporučujeme vytvářet oblasti pro Debian GNU/Linux nástroji z jiných operačních systémů. (Každý systém ví nejlépe, co mu chutná.)

Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých důležitých oblastí.

Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém.

Jestliže máte, jako většina kancelářských počítačů, pouze jeden pevný disk s oblastí o maximální velikosti a chcete zavádět oba operační systémy (původní systém a Debian), musíte:

  1. Zazálohovat vše v počítači.

  2. Zavést z disket nebo CD dodaných s původním operačním systémem.

  3. Oddílovým programem původního systému vytvořit oblast(i) pro původní systém a ponechat volné místo pro Debian.

  4. Nainstalovat původní operační systém do jeho nových oblastí.

  5. Vyzkoušet, že původní systém funguje a stáhnout si instalační soubory Debianu.

  6. Zavést instalátor Debianu a pokračovat v instalaci.

3.5.1. Dělení disku v systémech DOS a Windows

Pokud budete měnit diskové oddíly se souborovými svazky FAT nebo NTFS, doporučuje se buď postup popsaný dále v textu, nebo použití programů dodávaných se systémy DOS nebo Windows. V opačném případě není nutné provádět rozdělení disku z těchto systémů, lepších výsledků obvykle docílíte unixovými nástroji.

Možným problémem může být velký IDE disk, na kterém nepoužíváte ani LBA adresování, ani překládací ovladač od výrobce, nebo pokud máte starší BIOS (vyrobený před rokem 1998), který nepodporuje rozšíření pro velké disky. Potom je nutné umístit zaváděcí oddíl do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních 524 MB), což může vyžadovat posunutí stávajících FAT nebo NTFS oblastí.

3.5.1.1. Změna rozdělení disku beze ztráty dat

Jedna z nejčastějších situací je přidání Debianu na systém, kde už je DOS (případně Windows 3.1), Win32 (jako Windows 95, 98, Me, NT, 2000, XP, 2003, Vista, 7) nebo OS/2, aniž by se zničil původní systém. Instalační program podporuje změnu velikosti oblastí se souborovým systémem FAT a NTFS (ovšem počátek oblasti se nesmí posunout). V takovém případě nemusíte postupovat podle této kapitoly a můžete disk rozdělit až při instalaci, kde u rozdělení disku zvolíte Ručně, vyberete oblast a zadáte její novou velikost.

Nejprve se rozhodněte, jak chcete disk rozdělit. Postup v této sekci rozdělí jeden oddíl na dva. První bude obsahovat původní operační systém a druhý bude pro Debian. Během instalace Debianu budete mít příležitost druhou část disku dále rozdělit.

Myšlenka je taková, že se veškerá data přesunou na začátek oddílu, aby, až se změní záznamy o rozdělení disku, nedošlo ke ztrátě dat. Důležité je, abyste mezi přesunutím dat a změnou oddílu provedli co nejméně operací. Snížíte tak možnost zápisu nějakého souboru do volného místa na konci oblasti a tím větší kus se vám podaří ukrojit z původního oddílu.

Nyní budete potřebovat program fips. Rozbalte archiv a nakopírujte soubory RESTORRB.EXE, FIPS.EXE a ERRORS.TXT na systémovou disketu. Systémová disketa se vytvoří příkazem sys a:. Program fips je doplněn velmi kvalitním popisem, který jistě oceníte v případě, že používáte při přístupu na disk kompresi dat nebo diskový manažer. Vytvořte si systémovou disketu a než začnete defragmentaci, přečtěte si dokumentaci.

Dalším krokem je přesun dat na začátek oddílu. To umí program defrag, jež je součástí systému DOS od verze 6.0. Dokumentace k programu fips obsahuje seznam jiných programů, které můžete k tomuto úkonu použít. Jestliže používáte Windows 95 a vyšší, musíte použít jejich verzi programu defrag, poněvadž verze pro DOS nezvládá souborový systém VFAT, který obsahuje podporu dlouhých jmen u Windows 95 a vyšších.

Po ukončení defragmentace disku, která může na větších discích chvíli trvat, zaveďte systém z připravené systémové diskety. Spusťte a:\fips a postupujte podle nápovědy.

Pokud s programem fips neuspějete, můžete zkusit přehršel jiných programů pro správu disku.

3.5.1.2. Vytváření oddílů pro DOS

Při vytváření oddílů pro DOS nebo změně jejich velikosti unixovými nástroji, pozorovali někteří uživatelé problémy s takto připravenými oddíly. Někdy se jednalo o zhoršení výkonu, jindy se objevily časté potíže s programem scandisk nebo divné chyby systémů DOS a Windows.

Kdykoliv vytvoříte nebo změníte velikost oddílu určeného pro DOS, je dobré vymazat prvních pár sektorů. Před spuštěním programu format v systému DOS, proveďte z Debianu

# dd if=/dev/zero of=/dev/hdXX bs=512 count=4