6.1. Základní principy

Instalační program Debianu se skládá z mnoha malých, jednoúčelových komponent. Každá komponenta má na starosti jeden krok instalace (od úvodního dialogu pro výběr jazyka až po závěrečný restart do nového systému). Komponenty se snaží pracovat samostatně, ale pokud je to nutné, zeptají se uživatele na další postup.

Otázky samotné mají přiřazeny různé priority. Uživatel si může nastavit úroveň zobrazených otázek, takže uživatel začátečník se nemusí zatěžovat nepodstatnými věcmi (instalační program dosadí rozumné hodnoty). Implicitně se debian-installer ptá pouze na otázky s vysokou prioritou, což vede k poměrně automatickému procesu s minimem uživatelských zásahů.

Pokud se vyskytne problém, zobrazí se chybová obrazovka s popisem problému a následně se objeví hlavní menu instalačního programu, kde můžete situaci napravit. V ideálním případě uživatel menu vůbec neuvidí a bude pouze odpovídat na otázky jednotlivých komponent. Oznámení o vážných problémech mají nastavenou kritickou prioritu, tudíž budou zobrazeny vždy.

Některá výchozí nastavení instalačního programu lze změnit pomocí zaváděcích parametrů při startu debian-installeru. Například pokud si chcete vynutit statické nastavení sítě (implicitně se používá DHCP nebo automatické nastavení IPv6), použijte parametr netcfg/disable_autoconfig=true. Seznam dostupných parametrů naleznete v kapitole 5.3.2 – „Parametry instalačního programu“.

Pokročilí uživatelé jistě ocení přístup do (standardně skrytého) menu, ve kterém mohou kontrolovat každý krok instalace. Menu vyvoláte tak, že při startu přidáte zaváděcí parametr priority=medium.

Jestliže váš hardware vyžaduje zadat při instalaci jaderných modulů nějaké parametry, je nutné spustit instalační program v expertním režimu. Toho docílíte tak, že spustíte instalátor příkazem expert, nebo použijete zaváděcí parametr priority=low. Expertní režim vám dá plnou kontrolu nad instalačním procesem.

Na této architektuře si můžete vybrat mezi textovou a grafickou verzí instalačního systému. Pokud v zaváděcím menu explicitně nezvolíte možnost Graphical install, použije se standardně textový režim. Více informací o grafické instalaci naleznete v části D.6 – „Grafický instalátor“.

V textovém režimu nefunguje myš. Pro pohyb v dialogových oknech slouží několik málo kláves. Pravou šipkou nebo klávesou Tab se přesunujete po zobrazených prvcích vpřed, levou šipkou nebo kombinací Shift+Tab zase zpět. V nabízených seznamech se můžete pohybovat šipkou nahoru a šipkou dolů, pro větší skoky lze využít klávesy Page Up a Page Down. Také můžete stisknout nějaké písmeno, čímž skočíte na první položku začínající tímto písmenem. Mezerník slouží pro vybírání/odebírání položek ze zaškrtávacích tlačítek. Volby se potvrzují klávesou Enter.

Některé dialogy mohou obsahovat podrobnější nápovědu, což je indikováno ve spodním řádku obrazovky textem F1 nápověda.

Chybové hlášky jsou přesměrovány na čtvrtou konzolu (známou jako tty4). Do této konzoly se můžete přepnout klávesami Levý Alt+F4 (držte levou klávesu Alt a stiskněte funkční klávesu F4). Zpět do instalačního programu se vrátíte stiskem Levý Alt+F1.

Hlášky ze třetí konzoly se také ukládají do souboru /var/log/syslog. Po instalaci jej naleznete v novém systému pod jménem /var/log/installer/syslog. Další hlášky instalace můžete najít v adresáři /var/log/, nebo po instalaci ve /var/log/installer/.