3.3. Dále budete potřebovat

3.3.1. Dokumentace

3.3.1.1. Instalační manuál

Dokument, který právě čtete, je oficiální verze instalační příručky pro vydání Debianu jessie a je dostupný v různých formátech a jazykových verzích.

3.3.1.2. Domumentace k hardwaru

Obsahuje spousty užitečných informací o konfiguraci resp. provozování různého hardwaru.

3.3.2. Hledání zdrojů informací o hardwaru

V mnoha případech umí instalační program rozpoznat hardware automaticky, ale podle hesla vždy připraven doporučujeme, abyste se před instalací se svým hardwarem seznámili poněkud důvěrněji.

Informace o hardwaru můžete získat:

  • Z manuálů, které jste získali spolu s příslušným hardwarem.

  • Z BIOSu vašeho počítače. K těmto informacím se dostanete, když během startu počítače stisknete určitou kombinaci kláves. Často to bývá klávesa Delete nebo F2. Obvykle je tato klávesa zmíněna na obrazovce při startu počítače, nebo v příručce k základní desce.

  • Z krabic, ve kterých byly části hardware zabaleny.

  • Z Ovládacích panelů systému Windows.

  • Ze systémových příkazů nebo nástrojů původního operačního systému. Zvláště užitečné informace jsou o pevném disku a paměti RAM.

  • Od vašeho správce nebo poskytovatele Internetu. Tyto informace vám mohou pomoci při nastavení sítě a elektronické pošty.

Tabulka 3.1. Hardwarové informace užitečné pro instalaci

Hardware užitečné informace
Pevné disky Počet.
Jejich pořadí v systému.
Typ IDE (též známé jako PATA), SATA nebo SCSI
Dostupné volné místo.
Diskové oddíly.
Oddíly, na kterých jsou nainstalovány jiné operační systémy
Síťová rozhraní Výrobce a model síťových adaptérů.
Tiskárna Výrobce a model.
Grafická karta Výrobce a model.


3.3.3. Hardwarová kompatibilita

Mnoho výrobků pracuje v operačním systému kFreeBSD bez problémů a podpora hardwaru pro něj se zlepšuje každým dnem. Přes to všechno kFreeBSD nepodporuje tolik typů hardwaru jako některé jiné operační systémy.

Ovladače v jádře kFreeBSD většinou nejsou psány pro konkrétní výrobek nebo značku, ale pro konkrétní čipovou sadu. Mnoho na první pohled odlišných zařízení/značek bývá založeno na stejném hardwaru, často přímo na tzv. referenčním návrhu, který poskytuje výrobce čipu a ostatní firmy jej pak prodávají pod svými vlastními názvy.

To má výhody i nevýhody. Výhodou je, že ovladač pro jednu čipovou sadu funguje se širokou škálou zařízení od různých výrobců. Nevýhodou je, že často není jednoduché poznat, který čip je v jakém zařízení použit, protože někteří výrobci občas změní hardware produktu bez změny názvu zařízení, nebo alespoň verze. Může se tak stát, že stejný výrobek koupený později, může mít zcela jiný hardware, pro který je potřeba použít jiný ovladač, nebo pro něj dokonce ani ovladač existovat nemusí.

Pro USB a PCI/PCI-Express/ExpressCard zařízení se dá zjistit identifikační číslo zařízení (ID) a podle něj pak dohledat čipovou sadu, na které je výrobek založen.

V Linuxu můžete tato ID zjistit příkazem lsusb pro USB zařízení, nebo příkazem lspci -nn pro zařízení PCI/PCI-Express/ExpressCard. ID obvykle vypadá jako dvě čísla v šestnáctkové soustavě oddělená dvojtečkou, např. 1d6b:0001, kde 1d6b je ID výrobce a 0001 je ID zařízení.

Příklady výstupů obou příkazů:

# lsusb
Bus 001 Device 001: ID 1d6b:0002 Linux Foundation 2.0 root hub

# lspci -nn
03:00.0 Ethernet controller [0200]: Realtek Semiconductor Co., Ltd. RTL8111/8168B PCI Express Gigabit Ethernet controller [10ec:8168] (rev 06)
04:00.0 VGA compatible controller [0300]: Advanced Micro Devices [AMD] nee ATI RV710 [Radeon HD 4350] [1002:954f]

Na druhém příkladu vidíme dvě zařízení - síťovou kartu od výrobce s ID 10ec a grafickou kartu od výrobce s ID 1002.

Na systémech Windows můžete zjistit ID zařízení ve Správce zařízení na záložce Podrobnosti. ID výrobce má předponu VEN_, ID zařízení pak předponu DEV_. U Windows 7 a novějších navíc musíte na záložce Podrobnosti vybrat ze seznamu vlastnost Hardwarová ID, jelikož jinak byste ID neviděli.

Vyzbrojeni ID pak můžete vyrazit do hlubin Internetu a pátrat po informacích ohledně ovladače pro danou čipovou sadu. Nebudete-li úspěšní, můžete zkusit hledat podle kódových jmen čipů, která jsou taktéž vidět ve výpisu příkazů lsusb a lspci. V našem případě to je RTL8111/RTL8168B pro síťovou kartu a RV710 pro kartu grafickou.

3.3.3.1. Testování kompatibility hardware pomocí Live systému

Debian GNU/kFreeBSD je též na některých architekturách dostupný ve formě tzv. live systému. Jedná se o předpřipravené obrazy systému, které se dají spustit přímo z USB klíčenky, CD nebo DVD a bez dalšího nastavování okamžitě používat. Výhodou je, že se v takovém systému ve výchozím nastavení nic nezapisuje na disk, vše se odehrává jen v operační paměti a po restartu počítače se vše vrátí do původního stavu. Nejpohodlnější cestou ke zjištění, zda je daný hardware systémem Debian GNU/kFreeBSD podporován, je tedy spustit Debian live a zkusit ho chvíli používat.

Při používání live systému je třeba mít na paměti několik omezení. Jelikož se vše odehrává v paměti počítače, je třeba mít dostatek paměti. Dalším omezením pro testování hardwarové kompatibility může být fakt, že oficiální live obrazy systému Debian GNU/kFreeBSD obsahují pouze svobodné součásti, což znamená, že na nich nenaleznete například nesvobodný firmware. Ten sice můžete následně doinstalovat ručně, ale nebude to tak automatické, jako když se debian-installer sám dotázal po chybějících souborech s firmwarem.

Podrobnější informace o dostupných obrazech Debian live můžete nalézt na stránce Debian Live.

3.3.4. Nastavení sítě

Pokud bude váš počítač trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), kterou spravuje někdo jiný, zjistěte si od správce sítě následující informace.

  • Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami).

  • Název vaší domény.

  • IP adresu vašeho počítače.

  • Síťovou masku.

  • IP adresu brány tj. počítače spojujícího vaši síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na vaší síti brána je.

  • IP adresu jmenného serveru, který zprostředkovává převod názvů počítačů na IP adresy (DNS).

Pokud daná síť používá pro nastavení parametrů DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol), nemusíte tyto informace zjišťovat, protože DHCP server nastaví váš počítač automaticky.

Při připojení přes DSL nebo kabelovou televizi obvykle dostanete router, přes který se připojujete, a na kterém obvykle bývá DHCP zapnuto.

Používáte-li bezdrátové připojení, měli byste navíc zjistit:

  • ESSID (jméno) vaší bezdrátové sítě.

  • Bezpečnostní klíč WEP nebo WPA/WPA2 pro přístup k síti (pokud jej používáte).