3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný disk ještě umístit Debian, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS X. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému, jako je Disk Utility, Drive Setup, HD Toolkit nebo MacTools . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Přestože některé moderní operační systémy zvládají přesun a změnu velikosti některých oddílů bez zničení obsahu, takže by se dalo vytvořit místo pro Debian beze ztráty dat, jedná se o inherentně nebezpečnou operaci a proto byste to měli spáchat až po kompletní záloze všech dat.

Varování

Pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.)

I když s diskovými oblastmi mohou manipulovat jak debian-installer, tak nástroje ve stávajícím operačním systému, vždy bývá nejlepší, když si své oblasti vytváří vždy ten systém, který je bude používat, protože sám nejlépe ví, co mu chutná. To znamená, že oblasti pro Debian GNU/Linux byste měli vytvořit v debian-installer.

Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých důležitých oblastí.

Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém.

Aby OpenFirmware automaticky zaváděl Debian GNU/Linux, měly by se oblasti pro Debian vyskytovat před všemi ostatními oblastmi na disku (obzvláště před zaváděcími oblastmi Mac OS X). To se zajistí třeba tím, že se před instalací vytvoří prázdná oblast před ostatními zaváděcími oblastmi na disku. (Z malých applových oblastí vyhrazených pro ovladače disků nelze zavádět.) Poté, při instalaci Debianu, se tato oblast smaže a nahradí se oblastmi pro Linux.

3.5.1. Rozdělení disku z Mac OS X

Aplikaci Disk Utility můžete najít v instalátoru Mac OS X v menu Utilities. Tato aplikace bohužel neumožňuje upravit stávající oblasti. To znamená, že musíte disk rozdělit najednou.

Oblast pro GNU/Linux byste měli vytvořit na začátku disku. Na jejím typu nezáleží, protože ho instalační program Debianu přepíše.

Nástroje pro dělení disků dostupné v debian-installeru jsou kompatibilní s OS X, ale ne s MacOS 9. Pokud plánujete instalaci MacOS 9 i OS X, je lepší nainstalovat OS X a Debian na jeden disk a MacOS 9 na druhý. Jestliže totiž během startu počítače stisknete klávesu option, uvidíte pro každý systém vlastní položku a také pak můžete v zavaděči yaboot použít pro různé systémy různé parametry.

GNU/Linux neumí přistupovat k souborům na oblastech UFS, ale podporuje HFS+ (alias MacOS Extended). Zatímco OS X jednu z nich vyžaduje pro zavádění, MacOS 9 může být nainstalován buď na HFS (alias MacOS Standard) nebo na HFS+. Ke sdílení informací mezi MacOS a GNU/Linuxem je vhodné použít výměnnou oblast se souborovým systémem HFS, HFS+ nebo MS-DOS FAT, které rozumí MacOS 9, Max OS X i GNU/Linux.