3.5. Předrozdělení disku pro více operačních systémů

Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Každý oddíl je nezávislý na ostatních. Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi — přidání nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv.

Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém a chcete na stejný disk ještě umístit Debian, patrně se nevyhnete přerozdělení disku. Debian pro sebe potřebuje vlastní diskové oblasti a nemůže být nainstalován na oblasti systému Windows nebo třeba MacOS X. Je sice možné sdílet některé oblasti s jinými systémy, ale popis je mimo rozsah tohoto dokumentu. Minimálně budete potřebovat jednu oblast pro kořenový souborový systém.

Informace o aktuálním rozdělení disku můžete získat dělicím programem svého stávajícího operačního systému . Každý dělicí nástroj umožňuje prohlížet oblasti bez jejich modifikace.

Obecně změna oddílu, na kterém je souborový systém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu také raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi.

Přestože některé moderní operační systémy zvládají přesun a změnu velikosti některých oddílů bez zničení obsahu, takže by se dalo vytvořit místo pro Debian beze ztráty dat, jedná se o inherentně nebezpečnou operaci a proto byste to měli spáchat až po kompletní záloze všech dat.

Varování

Pokud startujete instalační systém z pevného disku a potom tento disk rozdělíte, smažete si zaváděcí soubory a musíte doufat, že se instalace povede napoprvé. (Minimálně v tomto případě je dobré mít u sebe nástroje pro oživení počítače, jako jsou zaváděcí diskety nebo CD s původním systémem a podobně.)

I když s diskovými oblastmi mohou manipulovat jak debian-installer, tak nástroje ve stávajícím operačním systému, vždy bývá nejlepší, když si své oblasti vytváří vždy ten systém, který je bude používat, protože sám nejlépe ví, co mu chutná. To znamená, že oblasti pro Debian GNU/Linux byste měli vytvořit v debian-installer.

Jestliže budete mít na počítači více operačních systémů, měli byste tyto systémy instalovat před Debianem. Instalační programy Windows a jiných systémů by mohly zabránit startu Debianu nebo vás navést k přeformátování některých důležitých oblastí.

Tyto problémy můžete úspěšně vyřešit, případně se jim úplně vyhnout, ale nejjistější je instalovat Debian jako poslední systém.

3.5.1. Rozdělení disku ze SunOS

Rozdělení disku ze SunOS je absolutně bezproblémové. Pokud se rozhodnete mít na jednom stroji SunOS i Debian, je doporučeno rozdělit disk nástroji SunOS ještě před instalací Debianu. Linuxové jádro rozumí formátu Sun disklabel, takže zde problémy nebudou. SILO podporuje zavádění Linuxu i SunOS z několika oblastí: EXT2 (Linux), UFS (SunOS), romfs a iso9660 (CDROM).

3.5.2. Dělení disku z Linuxu nebo jiného OS

Ať už používáte jakýkoliv operační systém pro vytvoření diskových oblastí, zkontrolujte si, zda na svém zaváděcím disku vytváříte oblast s typem Sun disk label. Toto je jediný způsob rozdělení, kterému rozumí OpenBoot PROM, a tudíž je to jediný způsob, kterým můžete zavést systém. V programu fdisk, se k vytvoření Sun disk label používá klávesa s. Toto je nutné udělat pouze na discích, které ještě Sun disk label nemají. Pokud používáte disk, který byl dříve naformátován v osobním počítači (nebo jiné architektuře), musíte vytvořit nový disk label, nebo se s velkou pravděpodobností objeví problémy s geometrií disku.

K zavádění systému budete pravděpodobně používat program SILO (ten malý program, který zavede jádro operačního systému). SILO má jisté specifické požadavky na rozdělení a velikost oblastí — pro bližší informace se podívejte na C – „Poznámky k rozdělování disku.