4.3. Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení

4.3. Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení
	Kapitola 4. Získání instalačních médií

Pro přípravu USB zařízení budete potřebovat počítač s nainstalovaným GNU/Linuxem a podporou USB. Dnešní systémy GNU/Linuxu by měly USB klíčenku rozpoznat automaticky. Pokud tomu tak není, ověřte, zda je nahraný jaderný modul usb-storage. Po zasunutí USB klíčenky ji systém naváže na zařízení /dev/sdX, kde X je písmeno z rozsahu a-z. Přesný název zařízení zjistíte z příkazu dmesg, kde by měl být o zasunutí a rozpoznání USB zařízení záznam. Pokud klíčenka obsahuje ochranu proti zápisu, vypněte ji.

	Varování
	Postupem popsaným dále v kapitole si smažete všechna data, která se na zařízení nachází! Před spuštěním příkazů se raději několikrát ujistěte, že jste zařízení zadali správně, protože i drobný překlep může způsobit, že si smažete data na pevném disku.

4.3.1. Příprava USB klíčenky s hybridním CD/DVD obrazem

Obrazy debianích CD/DVD mohou být zapsány přímo na USB klíčenku, což je nejjednodušší způsob vytvoření zaváděcího USB zařízení. Stačí si podle 4.1 – „Oficiální sada CD/DVD-ROM“ stáhnout některý z obrazů, který se vejde na vaši USB klíčenku.

Jestliže máte opravdu malou klíčenku v řádu megabajtů, můžete z adresáře netboot stáhnout obraz mini.iso (viz kapitola 4.2.1 – „Kde se nalézají instalační obrazy?“), nicméně tato varianta zavede pouze minimální instalační systém a zbytek stahuje ze sítě.

Zvolený obraz CD/DVD byste měli zapsat přímo na USB klíčenku, čímž přepíšete všechna data, která na ní byla. Například na systému s GNU/Linuxem můžete obraz CD/DVD zapsat na USB klíčenku následovně (ujistěte se, že žádný souborový systém z klíčenky není připojený):

# cp debian.iso /dev/sdX
# sync

Na systémech s Windows můžete pro zápis obrazu použít nástroj win32diskimager.

	Důležité
	Obraz je nutno zapsat na celé zařízení, ne jen do případné oblasti, tj. například do `/dev/sdb` a ne `/dev/sdb1`. Také nepoužívejte nástroje jako unetbootin, které zapisovaný obraz mění.

	Důležité
	Vytvoření instalační USB klíčenky tímto způsobem by mělo fungovat většině uživatelů. Ostatní možnosti popsané níže slouží spíše lidem se speciálními požadavky.

Hybridní obraz na USB klíčence obvykle nezabírá veškerý prostor, což přímo vybízí použití volného místa pro uložení potřebných souborů s firmwarem, speciálních balíků, nebo jiných souborů. Veškeré soubory jsou pak pěkně pohromadě na jednom médiu.

Stačí na USB klíčence vytvořit druhou oblast typu FAT, připojit ji a nakopírovat nebo rozbalit do ní příslušné soubory s firmwarem (viz 6.4 – „Nahrání chybějícího firmwaru“). Například takto:

# mount /dev/sdX2 /mnt
# cd /mnt
# tar zxvf /cesta/k/firmware.tar.gz
# cd /
# umount /mnt

Jestliže jste na USB klíčenku nakopírovali obraz mini.iso, nemusíte druhou oblast vytvářet, protože už je tam předchystaná. Po odpojení a novém zasunutí USB klíčenky by se měly objevit obě dvě oblasti.

4.3.2. Ruční kopírování souborů

Jiný způsob vytvoření instalační USB klíčenky je ruční nakopírování instalačního systému a obrazu malého instalačního CD. USB klíčenka by měla mít velikost alespoň 1 GB. Menší velikosti jsou podporovány pouze při ruční výrobě podle 4.3.3 – „Ruční kopírování souborů — pružná cesta“.

K dispozici máte soubor hd-media/boot.img.gz, který obsahuje všechny instalační soubory (včetně jádra), zavaděč syslinux a jeho konfigurační soubor.

I když je tento způsob vytvoření zaváděcího USB média pohodlný, má jednu zásadní nevýhodu: logická velikost zařízení bude vždy omezena na 1 GB, i když je skutečná kapacita USB klíčenky mnohonásobně větší. Budete-li ji chtít někdy v budoucnu použít k jinému účelu a budete-li vyžadovat její celou kapacitu, budete ji muset přerozdělit a znovu vytvořit souborový systém.

Jediné co musíte se staženým boot.img.gz udělat, je rozbalit ho na USB zařízení:

# gzip -dc boot.img.gz >/dev/sdX

Na klíčence nyní bude jedna velká oblast typu FAT16. Připojte ji (mount /dev/sdX /mnt) a nakopírujte na ni ISO obraz instalačního CD. Nyní stačí klíčenku odpojit (umount /mnt) a je hotovo.

4.3.3. Ruční kopírování souborů — pružná cesta

Pokud máte rádi více pružnosti, nebo jen chcete zjistit „co se děje za oponou“, můžete použít následující metodu, ve které mj. ukážeme, jak místo celého USB zařízení použít pouze první oblast.

4.3.3.1. Rozdělení USB zařízení

Poznámka

	Poznámka
Protože má většina USB klíčenek přednastavenou jednu velkou oblast typu FAT16, pravděpodobně nemusíte klíčenku přeformátovávat. Pokud to však musíte provést, použijte pro vytvoření této oblasti cfdisk nebo podobný nástroj pro dělení disku^[3], nainstalujte MBR příkazem `#` `install-mbr /dev/sdX` z balíku `mbr` a vytvořte souborový systém `#` `mkdosfs /dev/sdX1` Příkaz mkdosfs je obsažen v balíku `dosfstools`. Pozorně se přesvědčete, že používáte správný název zařízení!

Protože má většina USB klíčenek přednastavenou jednu velkou oblast typu FAT16, pravděpodobně nemusíte klíčenku přeformátovávat. Pokud to však musíte provést, použijte pro vytvoření této oblasti cfdisk nebo podobný nástroj pro dělení disku^[3], nainstalujte MBR příkazem

# install-mbr /dev/sdX

z balíku mbr a vytvořte souborový systém

# mkdosfs /dev/sdX1

Příkaz mkdosfs je obsažen v balíku dosfstools. Pozorně se přesvědčete, že používáte správný název zařízení!

Pro zavedení jádra z klíčenky je zapotřebí zavaděče. Přestože byste mohli použít téměř libovolný zavaděč (např. lilo), je zvykem používat syslinux, protože používá oblast typu FAT16 a jeho nastavení se provádí úpravou jednoduchého textového souboru. Díky tomu můžete zavaděč konfigurovat z téměř libovolného operačního systému.

Pro instalaci syslinuxu na 1. oblast USB klíčenky musíte mít nainstalované balíky syslinux a mtools a daná oblast nesmí být připojená. Poté zadejte příkaz

# syslinux /dev/sdX1

čímž se na začátek oblasti zapíše zaváděcí sektor a vytvoří se soubor ldlinux.sys, který obsahuje hlavní část zavaděče.

4.3.3.2. Přidání obrazu instalačního systému

Připojte oblast (mount /dev/sdX1 /mnt) a nakopírujte na ni následující soubory:

vmlinuz nebo linux (jádro)
initrd.gz (obraz ramdisku)

Chcete-li použít grafickou verzi instalátoru, použijte soubory z podadresáře gtk. Pokud si chcete soubory přejmenovat, pamatujte, že syslinux umí pracovat pouze s DOSovými názvy souborů (8.3).

Dále si vytvořte konfigurační soubor syslinux.cfg, který by měl obsahovat alespoň následující řádek (pokud jste použili obraz netboot, změňte jméno souboru s jádrem na „linux“):

default vmlinuz initrd=initrd.gz

Pro grafickou instalaci byste na řádek měli přidat ještě parametr vga=788 a případné další parametry.

Chcete-li povolit interaktivní přidávání parametrů při zavádění instalačního systému, přidejte ještě řádek:

prompt 1

Pokud jste použili obraz hd-media, měli byste nyní na klíčenku nakopírovat ISO obraz s instalací Debianu (jako běžný soubor)^[4] a následně USB klíčenku odpojit (umount /mnt).

^[3] Nezapomeňte oblasti nastavit „zaváděcí“ příznak.

^[4] Použít můžete obrazy typu netinst, nebo, pokud se vejde, klidně celé první CD/DVD (viz část 4.1 – „Oficiální sada CD/DVD-ROM“). Poznamenejme, že netboot obraz mini.iso není pro tento účel vhodný.


4.2. Stažení souborů ze zrcadel Debianu		4.4. Příprava souborů pro zavedení z pevného disku