4.3. Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení

Při zavádění instalace z USB klíčenky jsou možné dva postupy. U prvního se instaluje kompletně ze sítě, druhý navíc na USB klíčence obsahuje ISO obraz instalačního systému, který se použije jako zdroj balíků pro instalaci (volitelně s použitím síťového zrcadla). Druhý postup je běžnější.

U prvního způsobu budete muset stáhnout obraz instalátoru z adresáře netboot (viz kapitola 4.2.1 – „Kde se nalézají instalační obrazy?“) a dostat jej na USB klíčenku pomocí „pružné cesty“ popsané níže.

Instalační obrazy pro druhý způsob se nachází v adresáři hd-media a funguje pro ně jak „jednoduchá“, tak „pružná“ cesta. Mimo to budete muset pro tento způsob instalace stáhnout také obraz prvního instalačního CD, které je založeno na stejné verzi debian-installer. Nebudou-li verze souhlasit, nejspíš narazíte během instalace na chyby.[5]

Pro přípravu USB zařízení budete potřebovat počítač s nainstalovaným GNU/Linuxem a podporou USB. Dnešní systémy GNU/Linuxu by měly USB klíčenku rozpoznat automaticky. Pokud tomu tak není, ověřte, zda je nahraný jaderný modul usb-storage. Po zasunutí USB klíčenky ji systém naváže na zařízení /dev/sdX, kde X je písmeno z rozsahu a-z. Přesný název zařízení zjistíte z příkazu dmesg, kde by měl být o zasunutí a rozpoznání USb zařízení záznam. Pokud klíčenka obsahuje ochranu proti zápisu, vypněte ji.

Varování

Postupem popsaným dále v kapitole si smažete všechna data, která se na zařízení nachází! Před spuštěním příkazů se raději několikrát ujistěte, že jste zařízení zadali správně, protože i drobný překlep může způsobit, že si smažete data na pevném disku.

USB klíčenka by měla mít velikost alespoň 256 MB. Menší velikosti jsou podporovány pouze při ruční výrobě podle 4.3.2 – „Kopírování souborů — pružná cesta“.

4.3.1. Kopírování souborů — jednoduchá cesta

K dispozici máte soubor hd-media/boot.img.gz, který obsahuje všechny instalační soubory (včetně jádra), zavaděč syslinux a jeho konfigurační soubor.

I když je tento způsob vytvoření zaváděcího USB média pohodlný, má jednu zásadní nevýhodu: logická velikost zařízení bude vždy omezena na 256 MB, i když je skutečná kapacita USB klíčenky mnohonásobně větší. Budete-li ji chtít někdy v budoucnu použít k jinému účelu a budete-li vyžadovat její celou kapacitu, budete ji muset přerozdělit a znovu vytvořit souborový systém. Druhá nevýhoda přímo vyplývá z té první: nikdy nebudete moci na USB klíčenku nakopírovat obraz velkého CD, vždy budete omezeni na menší obrazy businesscard a netinst.

Jediné co musíte se staženým boot.img.gz udělat, je rozbalit ho na USB zařízení:

# gzip -dc boot.img.gz >/dev/sdX

Na klíčence nyní bude jedna velká oblast typu FAT16. Připojte ji (mount /dev/sdX /mnt) a nakopírujte na ni ISO obraz malého instalačního CD. Nyní stačí klíčenku odpojit (umount /mnt) a je hotovo.

4.3.2. Kopírování souborů — pružná cesta

Pokud máte rádi více pružnosti, nebo jen chcete zjistit „co se děje za oponou“, můžete použít následující metodu, ve které mj. ukážeme, jak místo celého USB zařízení použít pouze první oblast.

4.3.2.1. Rozdělení USB zařízení

Poznámka

Protože má většina USB klíčenek přednastavenou jednu velkou oblast typu FAT16, pravděpodobně nemusíte klíčenku přeformátovávat. Pokud to však musíte provést, použijte pro vytvoření této oblasti cfdisk nebo podobný nástroj pro dělení disku. Poté vytvořte souborový systém příkazem

# mkdosfs /dev/sdX1

Příkaz mkdosfs je obsažen v balíku dosfstools. Pozorně se přesvědčete, že používáte správný název zařízení!

Pro zavedení jádra z klíčenky je zapotřebí zavaděče. Přestože byste mohli použít téměř libovolný zavaděč (např. lilo), je zvykem používat syslinux, protože používá oblast typu FAT16 a jeho nastavení se provádí úpravou jednoduchého textového souboru. Díky tomu můžete zavaděč konfigurovat z téměř libovolného operačního systému.

Pro instalaci syslinuxu na 1. oblast USB klíčenky musíte mít nainstalované balíky syslinux a mtools a daná oblast nesmí být připojená. Poté zadejte příkaz

# syslinux /dev/sdX1

čímž se na začátek oblasti zapíše zaváděcí sektor a vytvoří se soubor ldlinux.sys, který obsahuje hlavní část zavaděče.

4.3.2.2. Přidání obrazu instalačního systému

Připojte oblast (mount /dev/sdX1 /mnt) a nakopírujte na ni následující soubory:

  • vmlinuz (jádro)

  • initrd.gz (obraz ramdisku)

Chcete-li použít grafickou verzi instalátoru, použijte soubory z podadresáře gtk. Pokud si chcete soubory přejmenovat, pamatujte, že syslinux umí pracovat pouze s DOSovými názvy souborů (8.3).

Dále si vytvořte konfigurační soubor syslinux.cfg, který by měl obsahovat alespoň následující dva řádky:

default vmlinuz
append initrd=initrd.gz

Pro grafickou instalaci byste na druhý řádek měli přidat ještě parametry video=vesa:ywrap,mtrr vga=788.

Pokud jste použili obraz hd-media, měli byste nyní na klíčenku nakopírovat ISO obraz s instalací Debian GNU/Linuxu (použít můžete obrazy typu businesscard, netinst nebo, pokud se vejde, dokonce celé první CD) a následně USB klíčenku odpojit (umount /mnt).

4.3.3. Problémy se zaváděním z USB klíčenky

Varování

Pokud váš systém odmítá zavádění z klíčenky, může to být tím, že je na klíčence neplatný hlavní zaváděcí záznam (MBR). Opravit jej můžete programem install-mbr z balíku mbr:

# install-mbr /dev/sdX



[5] Nejtypičtejší chybová hláška je, že nebyly nalezeny jaderné moduly. To znamená, že se liší verze modulů na obrazu CD a verze běžícího jádra.