[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ] [ 9 ] [ 10 ] [ 11 ] [ další ]

Instalace systému Debian GNU/Linux 2.2 na architektuře ARM
Kapitola 7 - Nastavení počátečního systému programem dbootstrap


7.1 Úvod do programu dbootstrap

Program dbootstrap se spustí po zavedení instalačního systému. Má na starost počáteční konfiguraci a instalaci ,,základního systému''.

Hlavní úlohou programu dbootstrap je nastavení klíčových prvků systému. Provádí například nastavení síťové adresy, názvu počítače a síťování obecně. Dále obstará konfiguraci ,,modulů'' - ovladačů, které se nahrají do jádra. Ty zahrnují ovladače zařízení, síťové ovladače, podporu znakových sad a periférií, které nejsou zabudovány přímo v dodávaném jádře.

dbootstrap se také stará o rozdělení a naformátování disku.

Tato nastavení se provádí jako první, poněvadž mohou být nezbytná pro další instalaci.

dbootstrap je jednoduchá aplikace v textovém režimu (některé systémy nezvládají grafiku) navržená pro maximální kompatibilitu ve všech možných situacích (instalace přes sériovou linku). A opravdu se ovládá velmi jednoduše. Aplikace vás bude postupně vést instalací. Pokud zjistíte, že jste udělali chybu, můžete se vrátit zpět a příslušné kroky opravit.

Program dbootstrap se ovládá šipkami a klávesami Enter a Tab.


7.1.1 Používání shellu a prohlížení logů

Zkušený uživatel Unixu nebo Linuxu může současným stiskem Levý Alt-F2 přepnout do další virtuální konzole, ve které běží interpret příkazů na bázi Bourne shellu ash. Levý Alt je klávesa Alt nalevo od mezerníku, F2 funkční klávesa v horní řadě. V tomto okamžiku máte systém běžící z RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů. Jejich výpis získáte příkazem ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin. Interpret příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k problémům při instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u aktivace virtuální paměti, poněvadž instalační program nezjistí, že jste tento krok provedli z vedlejší konzole. Levý Alt-F1 vás vrátí do menu. Linux poskytuje až 64 virtuálních konzol, z Rescue Floppy je jich k dispozici pouze několik.

Chybová hlášení jsou přesměrována na třetí virtuální konzoli (označovanou tty3). Můžete do ní přepnout stiskem Alt-F3 (podržte Alt a zmáčkněte funkční klávesu F3), zpět do programu dbootstrap se vrátíte pomocí Alt-F1.

Tato hlášení se navíc ukládají do souboru /var/log/messages, který se po instalaci zkopíruje do /var/log/installer.log.


7.2 ``Poznámky k verzi''

Na první obrazovce programu dbootstrap se vám ukáží ``Poznámky k verzi''. Uvidíte informaci o verzi použitého balíčku boot-floppies a také se zobrazí krátký úvod pro vývojáře Debianu.


7.3 ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''

Možná uvidíte hlášení ``Instalační program zjišťuje současný stav systému a další instalační krok, který by se měl provést.''. Může zmizet rychleji než ho stihnete přečíst. Bude se objevovat mezi jednotlivými kroky v menu, tato kontrola umožňuje instalačnímu programu dbootstrap pokračovat v započaté instalaci, pokud by se vám v jejím průběhu podařilo zablokovat systém. Pokud spustíte dbootstrap znovu, budete muset pouze projít volby barevné/černobílé zobrazování, klávesnice, aktivace odkládacího oddílu a připojení dříve inicializovaných disků, všechna ostatní nastavení zůstanou uchována.

V průběhu instalace budete procházet hlavním menu ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''. Volby v horní části se budou aktualizovat a ukazovat, jak pokračujete s instalací. Phil Hughes napsal v časopisu Linux Journal, že instalaci Debianu by zvládlo kuře. (Myslel klováním do klávesy Enter). První položka v menu je totiž vždy další krok, který máte provést, podle aktuálního stavu systému. Mělo by se objevit ``Další'' a tím je teď ``Konfigurovat klávesnici''.


7.4 ``Konfigurovat klávesnici''

Ujistěte se, že je zvýrazněné ``Další'' a klávesou Enter přejděte do menu nastavení klávesnice. Vyberte klávesnici odpovídající Vašemu národnímu prostředí nebo blízkou, pokud požadované rozložení klávesnice v menu není. Po instalaci systému si můžete vybrat ze širšího spektra klávesnic programem kbdconfig.

Přesuňte šipkami zvýraznění na vaší volbu klávesnice a zmáčkněte Enter. Šipky jsou ve všech klávesnicích na stejném místě.

Jestliže instalujete bezdiskovou stanici, přeskočte několik dalších kroků ohledně nastavení disku či diskových oblastí (protože žádné nemáte). V tomto případě přejděte až ke kroku ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.13, po jehož provedení budete vyzváni k připojení kořenové NFS oblasti (``Připojit zinicializovaný oddíl'', Oddíl 7.10).


7.5 Preload Drivers

V určitých neobvyklých situacích byste mohli chtít přednahrát moduly jádra z diskety. Avšak většinou můžete tento krok přeskočit a místo toho přejít k ``Volitelné''.


7.6 Poslední varování

Říkali jsme vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď přichází chvíle, kdy si můžete nechtěně smazat data, máte poslední šanci zazálohovat starý systém. Pokud jste neprovedli kompletní zálohu, vyjměte disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte zálohování.


7.7 ``Rozdělit pevný disk''

Nemáte-li zatím rozdělený disk s oddíly pro Linux a virtuální paměť, jak popisuje Rozdělení disku před instalací Debianu, Oddíl 4.6, další krok vás přivede do menu ``Rozdělit pevný disk''. S připravenými oddíly přejděte ``Další'' k inicializaci odkládacího prostoru ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'', na systémech s nedostatkem paměti přeskočte i tento krok, neboť odkládací prostor již používáte. Nezáleží, kam vás zavede ``Další'', pokračovat můžete v ``Rozdělit pevný disk'', ke kterému přejdete pomocí šipky.

Menu ``Rozdělit pevný disk'' vám nabídne disky k rozdělení a spustí program, který provede záznam do tabulky oddílů. Musíte vytvořit alespoň jeden oddíl ,,Linux native'' (typ 83) a nejspíš budete chtít vytvořit i oddíl ,,Linux swap'' (typ 82) pro virtuální paměť. Podrobné informace jsou v Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 4.

K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. Pro váš typ počítače jsou k dispozici:

fdisk
Původní program na správu oddílů na disku, přečtěte si fdisk manual page
cfdisk
Program na správu oddílů na disku, má snadné ovládání. Popis je v cfdisk manual page

Jeden z těchto programů se spustí automaticky, když vyberete ``Rozdělit pevný disk''. Pokud se vám tento program nezamlouvá, ukončete ho, přepněte se na druhou konzoli (tty2) a ručně spusťte požadovaný program (i s případnými argumenty). V takovém případě přeskočte krok ``Rozdělit pevný disk''.

Doporučujeme vytvoření oddílu pro virtuální paměť, ale jestli máte víc než 5MB paměti RAM a budete trvat na svém, instalace je možná i bez ní. Potom zvolte ``Pokračovat bez odkládacího oddílu''.


7.8 ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl''

Tato položka bude další krok po rozdělení disku. Vaše možnosti jsou inicializovat a aktivovat nový oddíl pro virtuální paměť, aktivovat dříve inicializovaný oddíl nebo pokračovat bez virtuální paměti. Vždy je možné oddíl virtuální paměti znovu inicializovat, takže pokud si nejste jisti, jak pokračovat, zvolte ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl''.

Další krok je aktivace virtuální paměti ve ``Vyberte oddíl, který se má zaktivovat jako odkládací zařízení.''. Program by vám měl nabídnout k aktivaci oddíl připravený jako odkládací prostor. Zmáčkněte Enter.

Na závěr potvrdíte inicializaci disku. Tato operace zničí veškerá data, která se nachází v tomto oddílu na disku. Pokud je vše v pořádku, zvolte ``Ano''. Obrazovka bude po spuštění programu blikat.


7.9 ``Inicializovat linuxový oddíl''

Další menu bude ``Inicializovat linuxový oddíl''. Pokud tomu tak není, nedokončili jste rozdělení disku nebo jste vynechali něco v přípravě oddílu pro virtuální paměť.

Můžete inicializovat oddíl pro Linux nebo připojit souborový systém inicializovaný dříve. Program dbootstrap neprovede upgrade starší instalace, aniž by jí nepřepsal. Chcete-li nedestruktivně přejít k novější verzi Debianu, program dbootstrap nepotřebujete - přečtěte si pokyny k upgradu.

Pokud pro instalaci chcete použít část disku, která není prázdná, měli byste jí inicializovat, čímž také smažete její dřívější obsah. Dále musíte inicializovat oddíly, které jste vytvořili dříve při dělení disku. Asi jediným důvodem pro volbu ,,mount a partition without initializing it'' (připojte oddíl bez inicializace) může být pokračovat v nedokončené instalaci ze stejné sady instalačních disket.

Zvolením položky ``Inicializovat linuxový oddíl'' připravíte a připojíte oddíl na souborový systém /. První oddíl, který připojíte nebo inicializujete, bude přístupná jako / - nazývá se ,,root'' (hlavní, kořenový svazek souborů).

V tomto okamžiku budete dotázáni, jestli se má zachovat ``Zachovat kompatibilitu s jádry před řadou 2.2?''. Zvolíte-li ``Ne'' nebudete moci používat Linuxová jádra řady 2.0 nebo starší, protože souborové systémy budou používat některá vylepšení nepodporovaná v jádrech 2.0. Pokud víte, že nikdy nebudete používat jádra 2.0 a dřívější, můžete odpovědí ``Ne'' získat některá drobná vylepšení. Z pohledu zpětné kompatibility je zde standardně nastaveno ``Ano''.

Dále vám bude nabídnuto provést otestování disku na výskyt špatných bloků. Standardně se tato volba přeskakuje, protože kontrola může zabrat dosti času a navíc se řadiče moderních disků o špatné bloky starají samy. Pokud si nejste jisti kvalitou svého disku, nebo máte starší počítač, je lepší tuto kontrolu provést.

Další dotazy jsou pouze potvrzovací. Protože inicializování oblasti zničí všechna data na ní umístěná, dobře si odpověď rozmyslete. Následně budete informováni, že oblast se připojuje jako /. (Ve skutečnosti se připojí jako /target a teprve po restartu do systému se připojí jako /.)

Po připojení oddílu /, položka ``Další'' bude ``Instalovat jádro a moduly operačního systému'', pokud už nemáte něco z instalace hotovo. Pomocí šipek můžete připravit nebo připojit další části disku, jestliže existují. Na tomto místě inicializujte a připojte oddíly pro /boot, /var, /usr a jiné, které jste vytvořili dříve.


7.10 ``Připojit zinicializovaný oddíl''

Alternativou k ``Inicializovat linuxový oddíl'', Oddíl 7.9 je položka ``Připojit zinicializovaný oddíl''. Využijete ji při obnovení předešlé nedokončené instalaci, nebo pokud připojujete oblasti, které už byly inicializovány, nebo které obsahují data, která byste chtěli zachovat.

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, nastal okamžik, kdy připojíte kořenovou oblast ze vzdáleného NFS serveru. Cestu k serveru zadejte normální NFS syntaxí, konkrétně: server-name-or-IP:server-share-path. Pokud potřebujete připojit další souborové systémy, můžete to udělat teď.

Pokud jste ještě nenastavili síť podle ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.13, tak výběr instalace přes NFS vás k tomu vyzve automaticky.


7.11 ``Instalovat jádro a moduly operačního systému''

Další krok je instalace jádra a modulů do systému.

Z nabídnutého seznamu vyberte vhodné zařízení, ze kterého budete instalovat jádro a moduly operačního systému. Nezapomeňte, že můžete použít libovolné z dostupných zařízení a že nejste omezeni na použití stejného média, se kterým jste začínali (viz Postupy při instalaci Debianu, Kapitola 5).

Nabízené možnosti se mohou lišit v závislosti na hardwaru, který dbootstrap našel. Pokud instalujete ze sady oficiálních CD, software by měl automaticky vybrat správnou volbu.

Pro instalaci z lokálního souborového systému zvolte ,,harddisk'', pokud zařízení zatím není připojeno, nebo ,,mounted'' pro již připojené zařízení. V obou případech budete dotázáni na ``Vybrat cestu k archivu'', což je adresář na disku, kam jste uložili požadované instalační soubory, probírané v Zavádění systému z pevného disku, Oddíl 6.3. Pokud máte lokální zrcadlo Debianího archivu, můžete ho použít. Cesta bývá obvykle /archive/debian. (Archív je charakteristický adresářovou strukturou debian/dists/stable/main/disks-arm/current). Cestu můžete zadat ručně, nebo použitím tlačítka <...> můžete procházet adresářovým stromem.

Pokud tedy instalujete z lokálního disku nebo podobného média (NFS), budete vyzváni pro zadání cesty k adresáři obsahujícímu potřebné soubory. Můžete se podívat na tty3 (viz Používání shellu a prohlížení logů, Oddíl 7.1.1) kde dbootstrap zaznamená umístění hledaných souborů.

Jestliže se objeví volba ,,default'', měli byste ji využít. V opačném případě zkuste možnost ,,list'' a nechte dbootstrap, aby se sám pokusil soubory najít. (Což může být pomalé, zejména na NFS). Jako poslední možnost použijte volbu ,,manual'' a zadejte cestu ručně.

Instalace z disket vyžaduje diskety Rescue Floppy (kterou máte patrně v mechanice) a Driver Floppies.

Jestliže chcete instalovat jádro a moduly ze sítě, můžete to udělat výběrem volby ,,network'' (HTTP) nebo ,,nfs''. Vaše síťová rozhraní musí být podporována standardním jádrem (viz Ostatní zařízení, Oddíl 2.4). Pokud se nabídka ,,nfs'' neobjeví, musíte vybrat ``Zrušit'', vrátit se zpět, vybrat krok ``Konfigurovat síť'' (viz ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.13) a poté znovu spustit tento krok.


7.11.1 NFS

Zvolte nabídku ,,nfs'' a zadejte jméno a adresu svého NFS serveru. Za předpokladu, že jste na NFS server na správné místo umístili obrazy disket Rescue Floppy a Driver Floppies, budou tyto soubory dostupné pro instalaci jádra a modulů. Souborový systém NFS bude připojen pod /instmnt. Umístění souborů vyberte stejně jako pro metody ,,harddisk'' nebo ,,mounted''.


7.11.2 Network

Vyberte možnost ,,network'' a sdělte dbootstrapu URL a cestu k Debianímu archivu. Standardní volba většinou funguje dobře a v každém případě je správná alespoň cesta (pro libovolné oficiální zrcadlo Debianu), takže stačí změnit adresu serveru. ...this sentence isn't finished...


7.11.3 NFS Root

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, měli byste již mít síť nastavenou podle ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.13. Instalační systém by vám měl nabídnout instalaci jádra a modulů z NFS. Pokračujete metodou ,,nfs'' popsanou výše.

Pro jiná instalační média mohou být vyžadovány další kroky.


7.12 ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''

Vyberte nabídku ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' a vyhledejte zařízeni, která máte v počítači. Nastavte jejich používání a systém bude tyto moduly automaticky nahrávat při každém zavádění.

V tomto bodě není potřeba konfigurovat všechna zařízení, stačí se zaměřit na ta, která jsou nutná pro nainstalování základního systému. Může jít o ovladače síťové karty nebo o přístup na různé souborové systémy.

Až bude systém nainstalovaný, konfiguraci modulů lze kdykoliv změnit programem modconf.


7.13 ``Konfigurovat síť''

Konfigurace se provádí i na systémech bez sítě. V takovém případě stačí vyplnit název počítače v ``Vybrat hostitelský název'' a záporně odpovědět na otázku ,,is your system connected to a network?'', zda je počítač připojen k síti.

Na síťovém systému je třeba znát údaje uvedené v Dále budete potřebovat, Oddíl 3.2. Konfiguraci sítě neprovádějte, pokud jako primární připojení počítače k síti chcete použít PPP.

Program dbootstrap vás vyzve k vyplnění údajů z Dále budete potřebovat, Oddíl 3.2. Na závěr shrne zadané informace a požádá o jejich potvrzení. Dále zadejte primární síťové zařízení pro síťové spojení. Obvykle se jedná o ,,eth0'' (první Ethernet zařízení).

Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa vaší sítě je bitovým součinem adresy IP a síťové masky. Pokusí se odhadnout vysílací adresu jako bitový součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové masky. Odhadne, že gateway zprostředkovává i DNS. Pokud nějaký údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit editací souboru /etc/init.d/network.


7.14 ``Instalovat základní systém''

Zvolte položku ``Instalovat základní systém''. Dostanete nabídku zařízení, ze kterých je možné načíst základní systém. Vyberte zařízení, pro které jste se rozhodli.

Pokud zvolíte instalaci ze souborového systému na pevném disku nebo z CD-ROM, budete požádáni o cestu k souboru http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-arm/current/base2_2.tgz . pokud používáte oficiální média, přednastavená hodnota by měla být v pořádku. V opačném případě vepište cestu k základnímu systému (cesta je relativní k přípojnému bodu média). Stejně jako u kroku ``Instalovat jádro a moduly operačního systému'' můžete nechat dbootstrap, aby si soubor našel sám, nebo zadat cestu ručně.

Při instalaci z disket vás program dbootstrap vyzve k postupnému vložení disket. Při chybě čtení z diskety budete muset vytvořit náhradní disketu a znovu začít instalaci základního systému. Po úspěšném načtení všech disket, systém tyto soubory nainstaluje. Na pomalém počítači to bude trvat asi 10 minut.

Pro instalaci základního systém z NFS, vyberte volbu NFS a budete vyzváni k zadání serveru, sdíleného disku na serveru a podadresáře, kde se nachází http://http.us.debian.org/debian/dists/potato/main/disks-arm/current/base2_2.tgz. Při problémech s přístupem na server si ověřte, zda systémový čas na serveru zhruba odpovídá nastavení vašeho počítače. Systémové hodiny lze přizpůsobit na tty2 příkazem date. Nápovědu k tomuto programu najdete v manuálu date(1).


7.15 ``Konfigurovat základní systém''

Nyní, když máte na disku všechny soubory základního systému, zbývá provést pár nastavení - vyberte z menu položku ``Konfigurovat základní systém''.

Zadejte časové pásmo. Existuje několik způsobů, jak toho docílit. V okně ``Adresáře:'' lze například zadat zemi případně kontinent, čímž se zúží nabídka a snadněji vyberete zemi, oblast nebo stát z možností v okně ``Časová pásma:''.

Potom odpovězte, jak se mají nastavit hardwarové hodiny počítače - máte dvě možnosti, nastavit místní čas nebo čas na poledníku v Greenwich (GMT). Pro systém, kde běží pouze Linux nebo jiný Unix, vyberte GMT (tzn. ``Ano''), pokud máte nainstalované i jiný operační systém, vyberte místní čas (``Ne''). Unix a Linux udržují na systémových hodinách čas podle GMT a softwarově převádí na čas v místním časovém pásmu. Tak lze sledovat přechody na zimní a letní čas, přestupné roky a dokonce uživatelé připojení k vašemu systému z jiného časového zóny si mohou nastavit své časové pásmo. Budete-li mít čas nastaven na GMT, systém bude sám ve správné dny měnit čas z letního na zimní a naopak.


7.16 ``Startovat Linux přímo z pevného disku''

Jestliže se rozhodnete, aby se systém zaváděl přímo z pevného disku, a neinstalujete na bezdiskovou stanici, instalační systém se vás zeptá, zda má instalovat MBR (master boot record). Nepoužíváte-li boot manažer (patrně nepoužíváte, jestli nevíte, oč se jedná) a na počítači nemáte další operační systém, odpovězte na tyto otázku ``Ano''. Po odpovědi ``Ano'' bude následovat otázka, zda se má Linux po zapnutí počítače automaticky zavádět z pevného disku. Tím se nastaví oddíl obsahující Linuxovou root oblast na aktivní a bude se z něj načítat operační systém.

Zavádění více operačních systémů na jednom počítači je stále něco jako černá magie. Tento dokument se ani nesnaží pokrýt všechny možné zavaděče, které se liší na jednotlivých architekturách a dokonce i na subarchitekturách. Měli byste si dobře prostudovat dokumentaci vašeho zavaděče a pamatujete: třikrát měř a jednou řež.

FIXME: about the boot manager?

Pokud instalujete bezdiskovou stanici, zavádění systému z lokálního disku evidentně nebude nejsmysluplnější volba - tento krok přeskočte.


7.17 Okamžik pravdy

Teď přichází chvíle zahoření systému, co bude následovat, když systém poprvé spustíte. Vyjměte disketu z mechaniky a zvolte položku ``Restartovat systém''.

Jestliže Linux z disku nenaběhne, zkuste to znovu z vašeho instalačního média (například z Rescue Floppy) nebo založte vaši vlastní zaváděcí disketu (pokud jste ji vytvořili) a zmáčkněte Reset. Pokud nepoužíváte vaši Debianí zaváděcí disketu, pravděpodobně budete muset při startu přidat nějaké parametry. Například při použití Rescue Floppy musíte specifikovat rescue root=root, kde root je vaše kořenová oblast (např. ,,/dev/sda1'').

Při zavádění systému by se měly objevit stejné zprávy jako při bootu z instalační diskety plus některá nová hlášení.


7.18 Nastavení rootova hesla

Účet root je účtem pro superuživatele, na kterého se nevztahují bezpečnostní omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte správu systému, a jen na dobu nezbytně nutnou.

Uživatelská hesla by měla být sestavena ze 6 až 8 písmen, obsahovat malá a velká písmena včetně dalších znaků (jako % ; ,). Speciální pozornost věnujte výběru hesla pro roota, protože je to velmi mocný účet. Vyhněte se slovům ze slovníků, jménům oblíbených postav, jakýmkoliv osobním údajům, prostě čemukoliv, co se dá lehce uhodnout.

Jestliže vám někdo bude tvrdit, že potřebuje heslo vašeho rootovského účtu, buďte velice ostražití. V žádném případě byste neměli toto heslo prozrazovat! Jedině snad, že daný stroj spravuje více spolu-administrátorů.


7.19 Vytvoření uživatelského účtu

Systém vás vyzve k vytvoření uživatelského účtu (účet je právo k používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo). Tento účet byste měli používat ke každodenní práci. Jak již bylo řečeno, nepoužívejte účet superuživatele pro běžné úkoly.

Proč ne? Případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a mohla by si vyžádat novou instalaci systému. (Nezapomeňte, na rozdíl od některých operačních systémů se nepředpokládá, že by někdy bylo nutné systém GNU/Linux přeinstalovat). Dalším důvodem je možnost, že vám může být nastrčen program nazývaný trojský kůň, který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší bezpečnost vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci unixového operačního systému vám jistě podrobněji osvětlí danou problematiku. Jestliže v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma.

Jméno uživatelského účtu si můžete vybrat zcela libovolně. Například, pokud se jmenujete Jan Novák, vytvořte si nový účet ,,novak'', ,,jnovak'' nebo ,,jn''.


7.20 Podpora stínových hesel (Shadow Password)

Následně se vás systém zeptá, zda chcete povolit používání stínových hesel. Stínová hesla jsou prostředkem k zabezpečení systému. Systémy bez stínových hesel uchovávají uživatelská hesla v zašifrované podobě v souboru /etc/passwd přístupném všem uživatelům. Tento soubor musí zůstat čitelný, poněvadž obsahuje důležité informace o uživatelích, například jak se mají převádět uživatelská jména na odpovídající číselné hodnoty. Kdokoliv, kdo získá soubor /etc/passwd, se může pokusit útokem hrubou silou (automatizované zkoušení všech možných kombinací) odhalit, jaká hesla mají uživatelé systému.

Pokud povolíte použití stínových hesel, hesla budou se budou uchovávat v souboru /etc/shadow, který není čitelný, přístup k němu má pouze root. Vřele doporučujeme stínová hesla používat.

Na shadow password můžete systém převést i později programem shadowconfig. Po instalaci najdete postup v souboru /usr/share/doc/passwd/README.debian.gz.


7.21 Výběr a instalace profilů

Program vám nyní předloží nabídku připravených softwarových profilů. Při instalaci si vždy můžete balík po balíku určit, co se má instalovat - k tomu slouží program dselect. Projít všechny programy vám pravděpodobně zabere hodně času, protože budete vybírat z 3350 balíků!

Z tohoto důvodu vám raději nabízíme profily nebo zadání. Zadáním se myslí funkce, kterou systém bude schopen plnit. Můžete volit několik z předpřipravených zadání, například ,,Programování v jazyku Perl'', ,,Tvorba dokumentů ve formátu HTML'', ,,Zpracování čínských textů''. Profil je hlavní poslání vašeho počítače, může se jednat třeba o ,,síťový server'' nebo ,,uživatelskou stanici''. Narozdíl od zadání lze zvolit jen jeden profil.

Pokud spěcháte, zvolte si jeden z připravených profilů. Máte-li více času, zvolte ,,Custom profile'' a z nabídky zadání si připravíte vlastní profil. Chcete-li přesně určit, co se má nainstalovat, přeskočte tuto volbu a vyberte si balíky programem dselect. Tato konfigurace je časově nejnáročnější.

Brzy vstoupíte do programu dselect. Jestliže jste provedli výběr balíků, zapamatujte si, že v něm musíte přeskočit volbu ,,Select'', poněvadž sadu balíků k instalaci jste si již zvolili.

Upozornění: uvedená velikost zadání je součet velikostí všech balíků, které jsou v zadání obsaženy. Dvě různá zadání mohou obsahovat stejné balíky, pokud je obě zvolíte, skutečné požadavky na diskový prostor budou menší než součet velikostí obou zadání.

Až připravíte účet superuživatele a osobní účet, spustí se program dselect. V dselect Tutorial jsou informace, které byste měli znát předtím, než dselect začnete používat. dselect slouží k výběru balíků, které se nainstalují na váš systém. Pokud máte v počítači CD s distribucí Debianu nebo jste připojeni na Internet, můžete v instalaci hned pokračovat. Jinak program ukončete a spusťte ho znovu později, až si obstaráte balíky s programy. Program dselect je nutné spustit jako superuživatel.


7.22 Přihlášení do systému

Po ukončení programu dselect se setkáte s výzvou k zalogování. Přihlašte se na svůj osobní účet. Systém je připraven k používání.


7.23 Nastavení PPP

Pozn.: Instalujete-li z CD-ROM nebo máte-li přímé připojení k síti, můžete tento oddíl bez obav přeskočit. Instalační systém se vás na tyto informace zeptá jenom když síť ještě nebyla nakonfigurována.

Základní systém obsahuje balík ppp. Ten vám umožní připojení k zprostředkovateli Internetu protokolem PPP. Uvedeme zde postup pro nastavení připojení. Na zaváděcích discích se nachází program pppconfig, který vám pomůže PPP nastavit. Název pro připojení, na který se program zeptá, uveďte ,,provider''.

Doufáme, že s pomocí programu pppconfig snadno spojení nastavíte. Pokud by se vám to nepodařilo, následují podrobnější pokyny.

Pro nastavení PPP potřebujete znát základy prohlížení a editace souborů v Linuxu. K zobrazení obsahu souboru používejte programy more nebo zmore pro komprimované soubory s koncovkou .gz. Například soubor README.debian.gz si můžete prohlédnout příkazem zmore README.debian.gz. Základním systém obsahuje dva editory: ae (má jednoduché ovládání ale nezvládá mnoho funkcí) a elvis-tiny (omezený klon vi). Později si samozřejmě můžete doinstalovat další editory a prohlížeče, jako třeba nvi, less a emacs.

V souboru /etc/ppp/peers/provider nahraďte ,,/dev/modem'' řetězcem ,,/dev/ttyS#'', kde # značí číslo sériového portu. V Linuxu se porty označují čísly od 0, takže první sériový port odpovídá /dev/ttyS0. Dále upravte soubor /etc/chatscripts/provider, kam vložíte telefonní číslo ke zprostředkovateli Internetu, uživatelské jméno a heslo. Ponechte '\q' v úvodu hesla, zabraňuje zapisování hesla do souborů se záznamem spojení.

Mnozí zprostředkovatelé používají PAP nebo CHAP místo ověření uživatele v textovém režimu. Další používají oba druhy. Jestliže váš poskytovatel požaduje PAP nebo CHAP, je třeba postupovat jiným způsobem. Změňte na komentář vše za vytáčecí sekvencí (začíná ATDT) v /etc/chatscript/provider. Upravte /etc/ppp/peers/provider podle návodu uvedeného výš a připojte user jmeno, kde jméno je vaše uživatelské jméno u zprostředkovatele připojení. Dále editujte soubor /etc/ppp/pap-secrets nebo /etc/ppp/chap-secrets a doplňte do něj heslo.

Do souboru /etc/resolv.conf ještě doplňte číselnou adresu DNS u vašeho zprostředkovatele připojení. Řádky souboru /etc/resolv.conf jsou v následujícím formátu nameserver xxx.xxx.xxx.xxx kde x znamenají čísla v IP adrese. Případně byste mohli do souboru /etc/ppp/peers/provider přidat možnost usepeerdns, čímž zapnete automatický výběr vhodných DNS serverů podle nastavení hostitelského počítače.

Pokud váš poskytovatel používá standardní přihlašovací proceduru, mělo by být vše připraveno k připojení. PPP spojení spustíte pod uživatelem root příkazem pon a jeho průběh se sleduje pomocí plog. Odpojení se provede pomocí poff.

Pro další informace o používání PPP v Debianu si přečtěte /usr/share/doc/ppp/README.Debian.gz.


7.24 Instalace zbytku systému

O tom, jak doinstalovat zbytek systému, pojednává dokument dselect Tutorial. Pokud používáte přednastavené profily podle Výběr a instalace profilů, Oddíl 7.21, nezapomeňte v dselectu vynechat krok ,,Select''.


[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ 7 ] [ 8 ] [ 9 ] [ 10 ] [ 11 ] [ další ]

Instalace systému Debian GNU/Linux 2.2 na architektuře ARM

verze 2.2.27, 14 October, 2001
Bruce Perens
Sven Rudolph
Igor Grobman
James Treacy
Adam Di Carlo