[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ A ] [ další ]
Před aktualizací vašeho systému je velmi vhodné vytvořit úplnou záložní kopii dat, nebo přinejmenším zálohovat data a konfigurační soubory, které byste jen neradi ztratili. Nástroje pro aktualizaci systému jsou zcela spolehlivé, ale například selhání hardware během aktualizace by mohlo mít nedozírné důsledky a mohlo by vést až k poškození systému.
Nejdůležitější pro vás zřejmě bude zazálohovat obsah adresářů
/etc, /var/lib/dpkg a rovněž výstup z dpkg
--get-selections "*" (uvozovky jsou důležité).
Aktualizace samotná v domovských adresářích uživatelů nic nemění, avšak existují aplikace (např. Mozilla a některe KDE aplikace), které při spuštění nové verze přepisují stará nastavení novými výchozími hodnotami. Jako prevenci můžete zkusit zazálohovat všechny skryté soubory a adresáře (tzv. tečkové soubory) z uživatelských adresářů, což pomůže při případné obnově.
Je dobré informovat uživatele o změnách, které v sytému vlivem aktualizace
nastanou. Je to vhodné i v případě, že se uživatelé na váš systém přihlašují
vzdáleně (pomocí ssh) a vůbec nemusí změny během aktualizace systému
postřehnout. Pokud chcete systém aktualizovat obzvlášť bezpečně, zazálohujte
nebo odpojte před aktualizací oblast pro domovské adresáře
(/home). Po aktualizaci systému není potřeba počítač restartovat
(pokud ovšem současně neplánujete aktualizovat jádro).
Aktualizaci distribuce je možné provést lokálně z textové virtuální konzoly
(nebo z přímo napojeného sériového terminálu), nebo vzdáleně pomocí
ssh klienta.
Důležité: Během aktualizace systému byste neměli
používat služby telnet, rlogin, ani rsh.
Rovněž byste systém neměli aktualizovat ze sezení spravovaného programem
xdm běžícím na témže systému. To platí i pro varianty
wdm, gdm a kdm. Během aktualizace jsou
tyto služby přerušeny. Přerušení během aktualizace systému je samozřejmě
problematické. V horším případě může vyústit až do nekonzistentně
nainstalovaného systému.
Instalační procedura musí být vykonána s privilegii superuživatele. Je tedy
nutné buďto se přihlásit jako uživatel root, nebo nabýt jeho práv
prostřednictvím programů su nebo sudo.
Aktualizační proces popsaný v této kapitole byl navržen pro přechod z ,,čistého'' systému woody. Předpokládá, že byl systém aktualizován na poslední verzi woody. Pokud si nejste jisti, následujte podle pokynů v Aktualizace systému woody, Oddíl A.1.
Také předpokládá, že máte nainstalovanou woody verzi programu
aptitude. To můžete ověřit příkazem
$ dpkg -l aptitude
Jestliže výsledný řádek nezačíná písmenem ,,i'', měli byste
aptitude nainstalovat podle návodu v Instalace aptitude z Debianu
woodyho, Oddíl A.2.
Pokud máte nastaven APT, aby instaloval vybrané (vypíchnuté) balíky z jiné, než
stabilní distribuce (např. testovací), budete možná muset změnit pravidla pro
vypichování (v souboru /etc/apt/preferences) tak, aby jste
povolili aktualizace balíků na nové verze balíků ve stabilní verzi.
Podrobnosti o vypichování balíků naleznete v apt_preferences(5).
Nehledě na metodu aktualizace systému se nejdříve doporučuje zkontrolovat stav všech balíků a prověřit, jestli jsou všechny balíky schopny aktualizace. Pomocí následujícího příkazu je možné vypsat seznam balíků, jenž mají buďto status Half-Installed, Failed-Config, nebo jsou v jiném chybovém stavu.
# dpkg --audit
Stav všech balíků lze prohlédnout rovněž pomocí programu dselect,
aptitude, nebo příkazem
# dpkg -l | pager
nebo
# dpkg --get-selections > ~/curr-pkgs.txt
Je zejména žádoucí, abyste před aktualizací odstranili u balíků status podržení
v aktuálním stavu (,,on hold''). Pokud bude mít kterýkoliv z významných balíků
nastaven tento příznak, nebude jej možné aktualizovat a tím pádem celý proces
skončí neúspěchem. aptitude používá pro označení balíků v
podrženém stavu odlišný způsob než apt-get a dselect.
Balíky s příznakem ,,on hold'' lze pro aptitude zobrazit příkazem
# aptitude search "~ahold" | grep "^.h"
Chcete-li vypsat podržené balíky pro apt-get, použijte
# dpkg --get-selections | grep hold
Pokud v systému udržujete vlastní změněné balíky, to jest balíky vzniklé změnou
a překladem standardního balíku z distribuce, měli byste jej označit příznakem
,,on hold''. Tímto preventivním opatřením zajistíte jeho setrvání v aktuálním
stavu -- novější balík z distribuce jej nenahradí. Příznak ,,on hold'' můžete
nastavit pro aptitude příkazem:
# aptitude hold balík
Příznak odeberete analogicky, stačí nahradit hold za unhold.
V této fázi je lepší se přesvědčit, že sources.list stále ukazuje
na předchozí stabilní verzi pro případ, že byste potřebovali něco spravit. Viz
Kontrola zdrojů balíčků, Oddíl
A.3.
Máte-li v systému nainstalované balíčky odjinud než z Debianu, může se stát, že
budou kvůli konfliktům během aktualizace odstraněny. Pokud jste je
nainstalovali ze zdroje balíčků v /etc/apt/sources.list, podívejte
se, zda daný archiv nabízí balíčky sestavené pro sarge a poté se změnou zdrojů
oficiálních balíčků příslušně změňte i tyto zdrojové řádky.
Někteří uživatelé mohou mít neoficiální verze ,,novějších'' balíčků, které jsou v Debianu obsaženy ve verzích běžně dostupných v distribuci woody. Tyto balíčky pravděpodobně způsobí konflikty mezi soubory[1]. Část Možné problémy během nebo po aktualizaci, Oddíl 4.5.5 obsahuje některé informace o řešení těchto problémů.
Opravdové procesory ,,80386'' již nejsou v sargi podporovány. To samozřejmě nemá vliv na podporu procesorů kompatibilních s ,,80486'' a vyššími.
Před zahájením aktualizace systému musíte nastavit konfigurační soubor pro
apt, jenž je umožněn v /etc/apt/sources.list.
apt při aktualizaci či instalaci uvažuje pouze balíky, které může
nalézt prostřednictvím zdrojů uvedených v konfiguračním souboru a začínajících
deb. Instalován je balík s nejvyšší dostupnou verzí, přitom
zdroje uvedené na předcházejících řádcích mají vždy vyšší prioritu než jejich
následníci. (Prakticky lze v souboru uvést nejdříve například zdroje z
lokálního pevného disku, dále CD-ROM a na poslední místo uvést zdroje z vnější
počítačové sítě.)
Vydání může být odkazováno svým kódovým jménem (např. woody, sarge) nebo svým stavovým jménem (tj. oldstable, stable, testing, unstable). Odkazování na vydání jeho kódovým jménem má tu výhodu, že nikdy nebudete překvapeni novou verzí a proto je to doporučený postup. To ovšem také znamená, že budete muset sledovat ohlášení o nové verzi sami. Použijete-li stavové jméno, poznáte novu verzi podle toho, že okamžitě po vydání vám najednou bude k dispozici spousty aktualizací.
Implicitní nastavení obsahuje údaje pro instalaci z našich hlavních archivů v
Internetu, to si však asi budete přát změnit. Po úpravě souboru
/etc/apt/sources.list je možné používat i jiné zdroje, především
archivy, které jsou k vám na síti blíže a budou mít rychlejší odezvu a větší
přenosové rychlosti.
Adresy FTP a HTTP archivů Debianu je možné najít na http://www.debian.org/distrib/ftplist
(podívejte se na kapitolu ,,Full list of mirrors''). HTTP zrcadla jsou obvykle
rychlejší než FTP zrcadla.
Předpokládejme například, že váš nejbližší archiv je http://mirrors.kernel.org/debian/. Při jeho prohledávání pomocí WWW prohlížeče nebo pomocí FTP klienta jste zjistili, že hlavní adresáře jsou:
http://mirrors.kernel.org/debian/dists/sarge/main/binary-i386/...
http://mirrors.kernel.org/debian/dists/sarge/contrib/binary-i386/...
Pokud chcete používat tento archiv, přidejte do souboru
sources.list následující řádek:
deb http://mirrors.kernel.org/debian sarge main contrib
Podadresář dists je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.
Poté co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků,
zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínající
deb vložte symbol hash (#).
Všechny balíky potřebné pro instalaci, které jsou staženy ze sítě, jsou uloženy
v adresáři /var/cache/apt/archives (a během stahování v
podadresáři partial/). Před zahájením instalace byste se měli
přesvědčit, že máte na disku dostatek místa. Pro průměrnou instalaci Debianu
očekávejte minimálně 300 MB.
Místo používání FTP nebo HTTP zrcadel budete asi chtít použít lokální archiv,
proto upravte soubor /etc/apt/sources.list pro použití zrcadla na
lokálním disku (nebo třeba souborového systému exportovaného pomocí NFS).
Předpokládejme, že vaše balíky jsou například v adresáři
/var/ftp/debian/ a mají následující hlavní adresáře:
/var/ftp/debian/dists/sarge/main/binary-i386/...
/var/ftp/debian/dists/sarge/contrib/binary-i386/...
Do souboru sources.list je nutné přidat následující řádek:
deb file:/var/ftp/debian sarge main contrib
Podadresář dists je do cesty přidán implicitně a argumenty za názvem distribuce jsou určeny pro rozšíření takto specifikované cesty do několika adresářů.
Poté co do souboru sources.list přidáte nové zdroje balíků,
zakomentujte předchozí údaje. To jest na začátek všech řádků začínající
deb vložte symbol hash (#).
Pokud chcete používat výhradně sadu CD, zakomentujte v souboru
/etc/apt/sources.list existující řádky začínající deb
tím, že na jejich začátek vložíte znak hash (#).
Přesvědčte se, že je ve vašem souboru /etc/fstab řádek umožňující
připojit CD-ROM mechaniku na adresář /cdrom (pro metodu
apt-cdrom je nutné mít adresář pro připojení CD-ROM právě
/cdrom). Pokud je například /dev/hdc vaše CD-ROM
mechanika, soubor /etc/fstab by měl obsahovat obdobný řádek:
/dev/hdc /cdrom auto defaults,noauto,ro 0 0
Ve čtvrtém sloupci by mezi slovy defaults,noauto,ro nesmí být mezery.
Pokud chcete ověřit funkčnost, vložte do mechaniky CD a spusťte
# mount /cdrom #(příkaz připojí CD na daný adresář)
# ls -alF /cdrom #(příkaz vypíše obsah připojeného CD)
# umount /cdrom #(příkaz odpojí CD)
Dále spusťte
# apt-cdrom add
pro každý binární CD-ROM z vaší sady debianích CD. Tím se přidají data o každém CD do vaší APT databáze.
Doporučený nástroj pro přechod na vyšší verzi Debian GNU/Linuxu se nazývá
aptitude. Její výhoda oproti přímému použití apt-get
spočívá v lepším algoritmu řešení závislostí mezi balíky.
Nezapomeňte připojit všechny potřebné diskové oblasti (zejména oblasti s
kořenovým souborovým systémem a adresářem /usr) pro čtení i zápis
(read-write) příkazem:
# mount -o remount,rw /adresář
Dále byste se měli (raději dvakrát) přesvědčit, že zdroje v
/etc/apt/sources.list ukazují na ,,sarge'' nebo na
,,stable''. Poznámka: záznamy pro CD většinou ukazují na
,,unstable'', ale nenechte se tím zmást a neměňte je.
Důrazně doporučujeme použít program /usr/bin/script k záznamu
průběhu aktualizace systému. Jestliže se objeví nějaký problém, minimálně
budete mít záznam o tom, co se stalo. Navíc po dokončení instalace můžete
podat přesné hlášení chyby (bug report). Záznam je možné zahájit příkazem:
# script -a ~/přechod-na-sarge.typescript
nebo podobným. Poznamenejme, že není vhodné umísťovat soubor se záznamem do
dočasného adresáře jako je /tmp nebo /var/tmp. Obsah
těchto adresářů může být během aktualizace nebo restartu systému smazán.
Typescript vám také pomůže najít informaci, která už z obrazovky dávno zmizela. Přepněte se na druhou konzoli (klávesami Alt-F2) a po přihlášení si můžete soubor prohlížet příkazem less ~root/přechod-na-sarge.typescript.
Po dokončení aktualizace je rozumné script zastavit příkazem
exit na příkazovém řádku.
Nejprve je nutno stáhnout soubor, který obsahuje výčet balíků patřících do nové verze Debianu. To provedete příkazem[2]:
# apt-get update
Testy ukázaly, že verze aptitude ze sarge je v řešení složitých
závislostí během aktualizačního procesu lepší než apt-get nebo
starší aptitude. Nejprve byste ji tedy měli aktualizovat
příkazem:
# aptitude install aptitude
Zobrazí se seznam změn, které tato akce provede a bude čekat na potvrzení. Před potvrzením byste si měli navrhované změny pozorně prohlédnout, obzvláště část s odstraněnými balíky.
V něktrých případech je část s odstraněnými balíky příliš velká, což byste
možná mohli vyřešit ,,předaktualizací'' některých balíčků společně s
aptitude. Názorný příklad: při aktualizacích systémů s KDE jsme
zjistili, že by to odstranilo kromě spousty KDE balíčků také perl. Řešením se
ukázalo nainstalování perlu současně s aptitude (install aptitude
perl namísto prostého install aptitude).
Pokud máte nainstalovaný balík doc-base, musíte jej také
aktualizovat před ostatními balíky. Důvodem je fakt, že kdyby se současně
aktualizoval i perl, mohla by aktualizace selhat. Zda je balík
nainstalovaný zjistíte příkazem:
# dpkg -l doc-base
Pokud řádek začíná písmenem ,,i'', je balík nainstalován a musíte jej aktualizovat příkazem
# aptitude install doc-base
Nyní byste měli být plně připraveni aktualizovat systém na novější verzi.
Příkaz
# aptitude -f --with-recommends dist-upgrade
zahájí kompletní aktualizaci systému, to jest nainstaluje nejnovější verze
dostupných balíků a vyřeší všechny možné problémy mezi balíky z rozdílných
distribucí. Pokud to bude nezbytné, nainstalují se další nové balíky
(zpravidla nové verze knihoven nebo přejmenované balíky), a odstraní se
konfliktní starší balíky (jako je console-tools-libs).
Pokud aktualizujete systém ze sady CD, budete během aktualizace na různých místech vybídnuti ke vložení konkrétního CD. Je možné, že budete muset vložit jedno CD i několikrát, protože některé balíky závisejí na jiných, jenž jsou uloženy na jiném médiu.
Nové balíky, které nemohou být instalovány beze změny instalačního statusu
jiných balíků budou ponechány ve svých původních verzích (zobrazováno jako
,,přidržení''). To můžete vyřešit programem aptitude, kde tyto
balíky vyberete k instalaci, nebo můžete zkusit příkaz aptitude -f
install balík.
Parametr --fix-broken (nebo jen -f) způsobí, že
apt se pokusí napravit systém s porušenými závislostmi.
apt v systému neumožňuje existenci narušených závislostí mezi
balíky.
Pokud aptitude, apt-get nebo dpkg selže
s chybou
E: Dynamic MMap ran out of room
znamená to, že máte malou cache paměť. Problém můžete obejít tak, že v
/etc/apt/sources.list zakomentujete řádky které nepoužíváte, nebo
zvýšíte velikost vyrovnávací paměti. Velikost cache můžete zvýšit volbou
APT::Cache-Limit v souboru /etc/apt/apt.conf. Následující příklad
nastaví dostatečně velkou hodnotu:
# echo 'APT::Cache-Limit "12500000";' >> /etc/apt/apt.conf
To ovšem předpokládá, že jste tuto proměnnou v daném souboru ještě nenastavovali.
Někdy je potřebné pro APT nastavit parametr APT::Force-LoopBreak. Tím se
umožní dočasné smazání nezbytného balíku způsobené cyklem
Conflicts/Pre-Depends. aptitude vás o podobné situaci informuje a
přeruší aktualizaci celého systému. V tomto případě spusťte
aptitude s parametrem -o APT::Force-LoopBreak=1.
Je možné, že systém závislostí mezi balíky bude do té míry poškozen, že si
situace vyžádá ruční opravu. To obvykle znamená spustit aptitude
nebo spustit příkaz
# dpkg --remove jméno_balíku
pro odstranění pochybných balíků, nebo
# aptitude --fix-broken install
# dpkg --configure --pending
V extrémním případě byste měli znovu vynutit reinstalaci balíku příkazem
# dpkg --install /cesta/k/jméno_balíku.deb
Jestliže jste instalovali neoficiální backportované verze balíčků, může nastat konflikt souborů:
Unpacking replacement <balík-foo> ...
dpkg: error processing <balík-foo> (--unpack):
trying to overwrite `<název-souboru>',
which is also in package <balík-bar>
Konflikt můžete zkusit vyřešit tak, že násilně odstraníte balík zmíněný na posledním řádku chybové hlášky:
# dpkg -r --force-depends balík
Po těchto krocích byste měli být opět schopni pokračovat v aktualizaci systému pomocí dříve popsané metody pomocí aptitude.
Během aktualizace budete vyzváni ke konfiguraci nebo opětovnému nastavení
některých balíků. Pokud budete vyzváni, zdali nahradit nějaký soubor v
adresářích /etc/init.d, /etc/terminfo nebo soubor
/etc/manpath.config, měli byste odpovědět kladně, tím zaručíte
systémovou konzistenci. Ke starším verzím souborů se vždy můžete vrátit,
jelikož budou uloženy s příponou .dpkg-old.
Pokud si nevíte rady, poznamenejte si jméno balíku nebo souboru a nechte jeho
konfiguraci na později. Můžete si pak prohlédnout výstup z programu
script a podívat se na údaje, které byly na obrazovce během
aktualizace systému.
Jakmile je aptitude dist-upgrade hotova, formální aktualizace systému je ukončena. Stále však existuje řada věcí, na které byste si měli dát před restartem stroje pozor.
Víc informací o aktualizaci grafického rozhraní X Window naleznete v souboru
/usr/doc/xfree86-common/README.Debian-upgrade.gz.
Dodejme, že předchozími procedurami se neaktualizovalo jádro vašeho systému.
To musíte provést sami, buďto instalací jednoho z balíků
kernel-image-* nebo překladem vámi upraveného jádra z jeho
zdrojových kódů.
Distribuce Debian GNU/Linux je dodávána s jádrem 2.4.27, což je jádro starší stabilní generace 2.4. Předpokládáme, že mnoho uživatelů bude ve svých systémech chtít používat jádra generace 2.6, jelikož obsahují větší hardwarovou podporu a v některých aplikacích dosahují většího výkonu.
Nicméně vám radíme neaktualizovat jádro na řadu 2.6 během aktualizace z woodyho na sarge, ale až poté, že vyzkoušíte, že vše funguje. Některé problémy s jádry 2.6 jsou dokumentovány v Přechod na jádro 2.6, Oddíl 5.2.
Pro aktualizaci jádra si musíte nejprve vybrat správnou variantu pro svou podarchitekturu. Seznam dostupných jader získáte příkazem:
$ apt-cache search ^kernel-image
Vybrané jádro pak nainstalujete jako každý jiný balík příkazem aptitude install. Aby se jádro zavedlo, musíte při nejbližší vhodné příležitosti restartovat počítač.
Dřívější verze instalačního systému neinstalovaly jádro jako balík, ale prostě jej na disk zkopírovaly z archivu. To se nyní změnilo a můžete tak udržovat jádro aktuální pomocí virtuálních balíků kernel-image-VERZE-ARCH, kde VERZE odpovídá verzi jádra (2.4 nebo 2.6) a ARCH určuje architekturu jádra. Chcete-li využívat pro svá jádra bezpečnostní záplaty přímo v balíčkovacím systému, nainstalujte po aktualizaci systému nejvhodnější jádro pro svou architekturu.
Pokročilejším uživatelům doporučujeme přeložit si vlastní jádro přímo ze
zdrojových balíků v distribuci Debian GNU/Linux. K tomu je potřeba
nainstalovat balík kernel-package a přečíst si dokumentaci v
souboru /usr/share/doc/kernel-package.
Balík raidtools2 již není svými autory vyvíjen a byl nahrazen
balíkem mdadm package. mdadm je samostatný program,
který zvládá téměř libovolnou správu RAIDu bez nutnosti konfiguračního souboru
a implicitně ani žádný konfigurační soubor nepoužívá.
Zbytek této části se zabývá některými radami pro uživatele
raidtools2.
Jak je zmíněno výše, umí mdadm pracovat bez konfiguračního
souboru. Používáte-li jádro, které RAID pole nastaví automaticky, můžete tento
odstavec přeskočit — stačí nainstalovat balík mdadm a RAID
bude při zavádění rozpoznán a nastaven automaticky. Implicitní jádra Debianu
mají tuto podporu přímo v sobě. Také se musíte přesvědčit, že jsou oblasti
nastaveny na typ ,,Linux raid autodetect'' (id fd). Následující
příkaz vypíše aktuální typ oblastí:
# fdisk -l zařízení_disku
Používáte-li smíšené nastavení, kdy jsou některá RAID pole detekovaná automaticky a některá ne, musíte vytvořit konfigurační soubor.
Pro migraci konfiguračního souboru z /etc/raidtab
(raidtools2) na /etc/mdadm/mdadm.conf
(mdadm) spusťte:
# echo 'DEVICE /dev/hd*[0-9] /dev/sd*[0-9]' > /etc/mdadm/mdadm.conf
# mdadm --examine --scan >> /etc/mdadm/mdadm.conf
Tyto příkazy vytvoří konfigurační soubor obsahující stávající pole v systému.
Měli byste se ujistit, že se RAID pole spouští při zavádění automaticky.
Zkontrolujte soubor /etc/default/mdadm, zda je proměnná AUTOSTART
nastavena na hodnotu true.
Se zahrnutím tisíců nových balíčků bylo také vypuštěno více než dva tisíce starých balíčků, jež byly součástí woodyho. Přestože vám nic nebrání v používání těchto starých balíčků, projekt Debian je již nebude podporovat a obvykle po jednom roce od vydání sarge[3] pro ně ukončí i vydávání bezpečnostních oprav. Zastaralé balíčky doporučujeme co nejdříve nahradit vhodnými alternativami.
Důvodů, proč byly balíčky z distribuce odstraněny, je několik. Buď byl vývoj programu svými autory ukončen, žádný vývojář Debianu již o správu balíku nejeví zájem, funkčnost programu byla překonána jiným softwarem (nebo novou verzí), nebo byl program shledán nevhodným pro vydání sarge, protože obsahuje závažné chyby. V posledním případě je možné, že balík stále naleznete v ,,nestabilní'' distribuci.
Zjištění, které balíčky v aktuálním systému jsou zastaralé je velmi jednoduché,
protože nástroje pro správu balíčků se o vše postarají automaticky. V
aptitude uvidíte tyto balíčky v sekci ,,Zastaralé a lokálně
vytvořené balíky''. dselect má podobnou schopnost, ale výpis se
může lišit. Do kategorie zastaralých patří i balíky, které jste nainstalovali
ručně.
Pro hledání zastaralých balíčků můžete použít i další nástroje typu
deborphan, debfoster nebo cruft.
Doporučujeme použít první jmenovaný. Pozor na to, že ve výchozím nastavení
hlásí deborphan pouze nepoužívané balíky ze sekcí ,,libs'' a
,,oldlibs''. Před odstraněním balíků se ještě podrobně podívejte na jejich
popis a ujistěte se, že balík opravdu nepotřebujete, protože při použití
některých agresivních parametrů může deborphan chybně označit i
používané balíčky.
Další informace o tom, proč byl balík odstraněn, obvykle naleznete i v Debian Bug Tracking System. Kromě
bugreportů vůči samotnému balíčku se podívejte i na archiv chyb pseudobalíčku
ftp.debian.org.
Při přechodu od verze 3.0 (,,woody'') k verzi 3.1 (,,sarge'') bylo několik balíků rozděleno na větší počet menších balíků. V takových případech sarge většinou poskytuje ,,falešné'' balíky, které se jmenují stejně jako balík v předchozí verzi Debianu, ovšem kromě závislostí na nově vzniklých balících nic užitečného neobsahují. ,,Falešné'' balíky se po úspěšném přechodu považují za zbytečné a většinou je můžete odstranit.
Většina (ale ne všechny) falešné balíky mají ve svém popisu jasně napsáno, že
se jedná o falešné balíky. S hledáním těchto balíků může pomoci program
deborphan s parametry --guess. Pamatujte, že některé
falešné balíky je lepší neodstraňovat, protože slouží ke sledování aktuálních
verzí programů.
[ předchozí ] [ Obsah ] [ 1 ] [ 2 ] [ 3 ] [ 4 ] [ 5 ] [ 6 ] [ A ] [ další ]
Poznámky k distribuci Debian GNU/Linux 3.1 (,,sarge''), Intel x86
$Id: release-notes.cs.sgml,v 1.9 2005/06/18 08:42:39 fjp Exp $debian-doc@lists.debian.org