dbootstrap
Program dbootstrap se spustí po zavedení instalačního
systému. Má na starost počáteční konfiguraci a instalaci ''základního
systému''.
Hlavní úlohou programu dbootstrap je nastavení klíčových
prvků systému. Provádí například nastavení síťové adresy, názvu
počítače a sítování obecně. Dále obstará konfiguraci ''modulů'',
ovladačů, které se nahrají do jádra. Ty zahrnují ovladače zařízení,
síťové ovladače, podporu znakových sad a periférií.
Tato nastavení se provádí jako první, poněvadž mohou být nezbytná pro další instalaci.
dbootstrap je jednoduchá aplikace v textovém režimu
(některé systémy nezvládají grafiku). Snadno se ovládá, bude Vás
postupně vést instalací. Můžete se také vrátit zpět, pokud zjistíte,
že jste udělali chybu.
Program dbootstrap se ovládá šipkami a klávesami
Enter a Tab.
Zkušený uživatel Unixu nebo Linuxu může současným stiskem Left Alt-F2 přepnout do další virtuální konzole, ve které běží interpret příkazů na bázi Bourne shellu ash. LeftAlt je klávesa Alt nalevo od mezerníku, F2 funkční klávesa v horní řadě. V tomto okamžiku máte systém běžící z RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů. Jejich výpis získáte příkazem ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin. Interpret příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k problémům při instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u aktivace virtuální paměti, poněvadž instalační program nezjistí, že jste tento krok provedli z vedlejší konzole. LeftAlt-F1 Vás vrátí do menu. Linux poskytuje až 64 virtuálních konzolí, z Rescue Floppy je jich k dispozici pouze několik.
Chybová hlášení jsou obvykle přesměrována na třetí virtuální konzoli
(označovanou tty3). Můžete do ní přepnout stiskem
Alt-F3 (podržte Alt a zmáčkněte funkční klávesu
F3), zpět do programu dbootstrap se vrátíte pomocí
Alt-F1.
Po naběhnutí systému by se měla objevit volba ``Vyberte barevný nebo monochromatický monitor.''. Na monochromatickém monitoru pokračujte stiskem Enter. Jinak šipkou vyberte položku Color pro barevné zobrazování a stiskněte Enter. Zobrazování by mělo být v barvách. Klávesou Enter pokračujte v instalaci.
Možná uvidíte hlášení ``Instalační program zjišťuje současný
stav systému a další instalační krok, který by se měl
provést.''. Může zmizet rychleji než ho
stihnete přečíst. Bude se objevovat mezi jednotlivými kroky v menu,
tato kontrola umožňuje instalačnímu programu dbootstrap
pokračovat v započaté instalaci, pokud by se Vám v jejím průběhu
podařilo zablokovat systém. Pokud spustíte dbootstrap
znovu, budete muset pouze projít volby barevné/černobílé zobrazování,
klávesnice, aktivace odkládacího oddílu a připojení dříve
inicializovaných disků, všechna ostatní nastavení zůstanou uchována.
V průběhu instalace budete procházet hlavním menu ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''.
Volby v horní části se budou aktualizovat a ukazovat, jak pokračujete
s instalací. Phil Hughes napsal v časopisu Linux Journal, ze instalaci
Debianu by zvládlo kuře. Myslel klováním do klávesy
Enter. První položka v menu je totiž vždy další krok, který
máte provést, podle aktuálního stavu systému. Mělo by se objevit
``Další : var'' a tím je teď ``Konfigurovat klávesnici''.
Ujistěte se, že je zvýrazněné ``Další : var'' a klávesou Enter
přejděte do menu nastavení klávesnice. Vyberte klávesnici odpovídající
Vašemu národnímu prostředí nebo blízkou, pokud požadované rozložení
klávesnice v menu není. Po instalaci systému si můžete vybrat ze
širšího spektra klávesnic programem kbdconfig.
Přesuňte šipkami zvýraznění na Vaší volbu klávesnice a zmáčkněte Enter. Šipky jsou ve všech klávesnicích na stejném místě.
Říkali jsme Vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď přichází chvíle, kdy si můžete nechtěně smazat data, máte poslední šanci zazálohovat starý systém. Pokud jste neprovedli kompletní zálohu, vyjměte disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte zálohování.
Nemáte-li zatím rozdělený disk s oddíly pro Linux a virtuální paměť, jak popisuje Rozdělění disku před instalací Debianu, Oddíl 4.5, ``Další : var'' Vás přivede do menu ``Rozdělit pevný disk''. S připravenými oddíly přejděte ``Další : var'' k inicializaci odkládacího prostoru ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'', na systémech s nedostatkem paměti přeskočte i tento krok, neboť odkládací prostor již používáte. Nezáleží, kam Vás zavede ``Další : var'', pokračovat můžete v ``Rozdělit pevný disk'', ke kterému přejdete pomocí šipky.
Menu ``Rozdělit pevný disk'' Vám nabídne disky k rozdělení a spustí program, který provede záznam do tabulky oddílů. Musíte vytvořit alespoň jeden oddíl ''Linux native'' (typ 83) a nejspíš budete chtít vytvořit i oddíl ''Linux swap'' (typ 82) pro virtuální paměť. Podrobné informace jsou v Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 4.
K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. Zde je jejich seznam:
fdiskfdisk manual page
cfdiskcfdisk manual page
Pokud si nevíte rady, jak disk rozdělit, zkuste se znovu vrátit do Poznámky k rozdělování disku, Kapitola 4.
Doporučujeme vytvoření oddílu pro virtuální paměť, ale jestli máte víc než 16 MB a budete trvat na svém, instalace je možná i bez ní. Potom zvolte ``Pokračovat bez odkládacího oddílu''.
Tato položka bude ``Další : var'' po rozdělení disku. Vaše možnosti jsou inicializovat a aktivovat nový oddíl pro virtuální paměť, aktivovat dříve inicializovaný oddíl nebo pokračovat bez virtuální paměti. Vždy je možné oddíl virtuální paměti znovu inicializovat, takže zvolte ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'', pokud si nejste jisti, jak pokračovat.
Další krok je aktivace virtuální paměti ve ``Vyberte oddíl, který se má zaktivovat jako odkládací zařízení.''. Program by Vám měl nabídnout k aktivaci oddíl připravený jako odkládací prostor. Zmáčkněte Return.
Následuje volba otestování swap oddílu na výskyt nečitelných bloků na disku. Je jí užitečné provést, pokud máte disk typu MFM, RLL nebo starší SCSI disk, a nemůže ničemu uškodit. Správně fungující moderní disky tuto kontrolu nepotřebují, vyloučí z používání špatné bloky vlastním mechanismem.
Na závěr potvrdíte inicializaci disku. Tato operace zničí veškerá data, která se nachází v tomto oddílu na disku. Pokud je vše v pořádku, zvolte ``Ano''. Obrazovka bude po spuštění programu blikat.
Další menu bude ``Inicializovat linuxový oddíl''. Pokud tomu tak není, nedokončili jste rozdělení disku nebo jste vynechali něco v přípravě oddílu pro virtuální paměť.
Můžete inicializovat oddíl pro Linux nebo připojit dříve
inicializovaný filesystém. Program dbootstrap
neprovede upgrade starší instalace, aniž by jí nepřepsal.
Chcete-li nedestruktivně přejít k novější verzi Debianu, program
dbootstrap nepotřebujete, přečtěte si pokyny k upgradu, jakým způsobem se dá
přejít z předchozích verzí na Debian 2.1.
Pokud pro instalaci chcete použít část disku, která není prázdná, měli byste jí inicializovat, tím také smažete její dřívější obsah. Dále musíte inicializovat oddíly, které jste vytvořili dříve při dělení disku. Asi jediným důvodem pro volbu mount a partition without initializing it (připojte oddíl bez inicializace) může být pokračovat v nedokončené instalaci ze stejné sady instalačních disket.
Zvolením položky ``Další : var'' připravíte a připojíte oddíl na
/ filesystém. První oddíl, který připojíte nebo
inicializujete, bude přístupná jako / - nazývá se
''root'' (hlavní, kořenový svazek souborů). Bude Vám nabídnuto provést
otestování disku na výskyt špatných bloků jako tomu bylo u odkládacího
oddílu. Platí, co bylo na toto téma bylo již řečeno, na velkém disku
kontrola zabere 10 minut i více.
Po připojení oddílu /, položka ``Další : var'' bude
``Instalovat jádro a moduly operačního systému'', pokud už nemáte něco z instalace hotovo. Pomocí
šipek můžete připravit nebo připojit další části disku, jestliže
existují. Na tomto místě inicializujte a připojte oddíly pro
/var, /usr a další filesystémy, které jste
dříve vytvořili.
Menu následuje po připojení kořenového svazku souborů, pokud jste
již tuto část instalace neprovedli v předchozím spuštění programu
dbootstrap. Nejprve potvrďte, že je kořenový svazek
připojen ke správnému zařízení. Potom si vyberte podle Vašeho záměru z Volba média pro natažení systému, Oddíl 5.2.1 zařízení, ze kterého budete instalovat jádro
operačního systému.
Pro instalaci z lokálního filesystému zvolte ''harddisk'', pokud
zařízení zatím není připojeno nebo ''mounted'' pro připojené zařízení.
Dále zvolte oddíl, kam jste podle Instalace z pevného disku, Oddíl 5.4
nainstalovali instalační systém Debianu. Následující dotaz bude na
umístění souborů na filesystému, cestu začněte znakem ''/''. Potom
nechte program dbootstrap soubory najít, jestli neuspěje,
máte možnost cestu k nim upřesnit.
Instalace z disket vyžaduje diskety Rescue Floppy, kterou máte patrně v mechanice, a Drivers Floppy.
Vyhledejte v nabídce ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' zařízeni, která máte v počítači. Nastavte jejich používání a systém bude tyto moduly vždy při zavádění automaticky nahrávat.
V tomto bodě není potřeba konfigurovat všechna zařízení, stačí se zaměřit na ta, která jsou nutná pro nainstalování základního systému (viz Volba média pro instalaci základního systému, Oddíl 5.2.2). Může jít o ovladače síťové karty nebo o přístup na různé souborové systémy.
Pro instalaci základního systému ze sítě přes NFS musíte nahrát a nastavit modul ovladače síťové karty a modul pro NFS dostupný v sekci ''filesystémy''. Instalace z lokálního disku vyžaduje modul pro daný typ filesystému. Podpora již může být v jádře, ale raději si to ověřte.
Později na nainstalovaném systému lze konfiguraci modulů změnit
programem modconf.
Konfigurace se provádí i na systémech bez sítě, v takovém případě stačí vyplnit název počítače v ``Vybrat hostitelský název'' a záporně odpovědět na otázku``is your system connected to a network?'', zda je počítač připojen k síti.
Na síťovém systému je třeba znát údaje uvedené v Dále budete potřebovat, Oddíl 3.2. Konfiguraci sítě neprovádějte, pokud pro první připojení počítače k síti chcete použít PPP.
Program dbootstrap Vás vyzve k vyplnění údajů z Dále budete potřebovat, Oddíl 3.2. Na závěr shrne zadané informace a požádá o jejich
potvrzení. Dále zadejte síťové zařízení pro síťové spojení. Obvykle se
jedná o ''eth0''.
Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa Vaší sítě je
bitovým součinem adresy IP a síťové masky. Pokusí se odhadnout
vysílací adresu jako bitový součet IP adresy systému a bitového
doplňku síťové masky. Odhadne, že gateway zprostředkovává i DNS. Pokud
nějaký údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu.
Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit editací souboru
/etc/init.d/network. (V Debianu jsou startovací skripty v
adresáři /etc/init.d/.)
Zvolte položku ``Instalovat základní systém''. Dostanete nabídku zařízení, ze kterých je možné načíst základní systém. Vyberte zařízení, pro které jste se rozhodli podle Volba média pro instalaci základního systému, Oddíl 5.2.2.
Při instalaci z disket Vás program dbootstrap vyzve k
postupnému vložení disket. Při chybě čtení z diskety budete muset
vytvořit náhradní disketu a znovu začít instalaci základního systému.
Po úspěšném načtení všech disket, systém nainstaluje soubory, které z
nich načetl, na pomalém počítači to bude trvat asi 10 minut.
Pro instalaci základního systém z NFS, vyberte volbu NFS a budete
vyzváni k zadání serveru, sdíleného disku na serveru a podadresáře,
kde se na něm nachází base2_1.tgz. Při problémech
s přístupem na server si ověřte, zda systémový čas na serveru zhruba
odpovídá nastavení Vašeho počítače. Systémové hodiny lze přizpůsobit na
tty2 příkazem date. Nápovědu k tomotu programu
najdete v manuálu date(1).
Nyní máte na disku všechny soubory základního systému, zbývá provést pár nastavení, vyberte z menu položku ``Konfigurovat základní systém''.
Zadejte časové pásmo. Je několik způsobů, jak toho docílit, v ``Adresáře:'' lze například zadat zemi případně kontinent. Tím se zúží nabídka a snadněji vyberete zemi, oblast nebo stát z možností v ``Časová pásma:''.
Potom odpovězte, jak se mají nastavit hardwarové hodiny počítače - máte dvě možnosti, nastavit místní čas nebo čas na poledníku v Greenwich (GMT). Pro systém, kde běží pouze Linux nebo jiný Unix, vyberte GMT (tzn. ``Ano''), pokud máte nainstalované i Windows nebo DOS, vyberte místní čas (``Ne''). Unix a Linux udržují na systémových hodinách čas podle GMT a softwarově převádí na čas v místním časovém pásmu. Tak lze sledovat přechody na zimní a letní čas, přestupné roky a dokonce uživatelé připojení k Vašemu systému z jiného časového zóny si mohou nastavit své časové pásmo. Budete-li mít čas nastaven na GMT, systém bude sám ve správné dny měnit čas z letního na zimní a naopak.
Jestliže se rozhodnete, aby se systém zaváděl přímo z pevného disku, program Vás požádá o instalaci bootovacího záznamu (MBR). Nepoužíváte-li boot manažer (patrně nepoužíváte, jestli nevíte, oč se jedná), a na počítači nemáte další operační systém, odpovězte ``Ano''. Po odpovědi ``Ano'' bude následovat otázka, zda se má Linux po zapnutí počítače automaticky zavádět z pevného disku. Tím se nastaví oddíl obsahující Linux na aktivní a bude se z něj načítat operační systém.
FIXME: about the boot manager, milo or SRM
Teď přichází chvíle zahoření systému, co bude následovat, když systém poprvé spustíte. Vyjměte disketu z mechaniky a zvolte položku ``Restartovat systém''.
Jestliže Linux z disku nenaběhne, zkuste to znovu z Vašeho instalačního média (například z Rescue Floppy) nebo založte Vaši vlastní zaváděcí disketu a zmáčkněte Reset. Při zavádění systému by se měly objevit stejné zprávy jako při bootu z instalační diskety plus některá nová hlášení.
Účet root je účtem pro superuživatele, na kterého se nevztahují bezpečnostní omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte správu systému, a jen na dobu nezbytně nutnou. Nepoužívejte účet superuživatele jako Váš osobní účet. Budete vyzváni k vytvoření osobního účtu a ten byste měli používat k vyřizování pošty a veškerou práci v Linuxu. Pracujete-li jako superuživatel, může Vám být například podstrčen program nazývaný trojský kůň, který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší bezpečnost Vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci unixového operačního systému Vám jistě podrobněji osvětlí problematiku, jestliže v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma.
Uživatelská hesla by měla být sestavena ze 6 až 8 písmen, obsahovat malá a velká písmena i další znaky (např. % ; ,).
Systém Vás vyzve k vytvoření uživatelského účtu (účet je právo k používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo). Jak již bylo řečeno, nepoužívejte účet superuživatele pro běžnou práci, případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a mohla by si vyžádat novou instalaci systému. Nezapomeňte, nepředpokládá se, narozdíl od jiných nevyzrálých operačních systémů, že by bylo nutné systém GNU/Linux někdy přeinstalovat.
Například, pokud se jmenujete Jan Kovář, vytvořte si nový účet ''kovar'', ''jkovar'' nebo ''jk''.
Shadow password je prostředek k zabezpečení systému. Systémy bez
shadow password uchovávají uživatelská hesla v zašifrované podobě v
souboru /etc/passwd přístupném všem uživatelům. Tento
soubor musí zůstat čitelný, poněvadž obsahuje důležité informace o
uživatelích, například jak se mají převádět uživatelská jména na
odpovídající číselné hodnoty. Kdo získá soubor
/etc/passwd, může útokem hrubou silou zkoušet, jaká
hesla mají uživatelé systému.
Pokud povolíte použití shadow passwords, hesla budou se budou
uchovávat v souboru /etc/shadow, který není
čitelný, přístup k němu má pouze root. Doporučujeme používat shadow
passwords.
Na shadow password můžete systém převést i později programem
shadowconfig. Po instalaci najdete postup v souboru
/usr/doc/passwd/README.debian.gz.
Program Vám nyní předloží nabídku připravených softwarových profilů.
Při instalaci si můžete balík po balíku určit, co se má instalovat, k
tomu slouží program dselect. Projít všechny programy Vám
zabere hodně času, budete vybírat z 2050 balíků!
Z tohoto důvodu Vám raději nabízíme profily nebo zadání. Zadáním se myslí funkce, kterou systém bude schopen plnit. Můžete volit několik z předpřipravených zadání, například ''Programování v jazyku Perl'', ''Tvorba dokumentů ve formátu HTML'', ''Zpracování čínských textů''. Profil je hlavní poslání Vašeho počítače, může se jednat třeba o ''síťový server'' nebo ''uživatelskou stanici''. Narozdíl od zadání lze zvolit jen jeden profil.
Pokud spěcháte, zvolte si jeden z připravených profilů. Máte-li více
času, zvolte ''Custom profile'', z nabidky zadání si připravíte
vlastní profil. Chcete-li přesně určit, co se má nainstalovat,
přeskočte tuto volbu a vyberte si balíky programem
dselect. Tato konfigurace je časově nejnáročnější.
Brzy vstoupíte do programu dselect. Jestliže jste
provedli výběr balíků, zapamatujte si, že v něm musíte přeskočit volbu
''Select'', poněvadž sadu balíků k instalaci jste si již zvolili.
Upozornění: uvedená velikost zadání je součet velikostí všech balíků, které jsou v zadání obsaženy. Dvě různá zadání mohou obsahovat stejné balíky, pokud je obě zvolíte, skutečné požadavky na diskový prostor budou menší než součet velikostí obou zadání.
Až připravíte účet superuživatele a osobní účet, spustí se program
dselect. V dselect Tutorial jsou informace,
které byste měli znát předtím, než dselect začnete
používat. dselect slouží k výběru balíků, které se
nainstalují na Váš systém. Pokud máte v počítači CD s distribucí
Debianu nebo jste připojeni na Internet, můžete v instalaci hned
pokračovat. Jinak program ukončete a spusťte ho znovu později, až si
obstaráte balíky s programy. Program dselect je nutné
spustit jako superuživatel.
Po ukončení programu dselect se setkáte s výzvou k
zalogování. Přihlašte se na svůj osobní účet. Systém je připraven k
používání.
Pozn.: Instalujete-li z CD-ROM nebo máte-li přímé připojení k síti, můžete tento oddíl bez obav přeskočit.
Základní systém obsahuje balík pro ppp. Umožní Vám
připojení k zprostředkovateli Internetu protokolem PPP. Uvedeme postup
pro nastavení připojení. Na zaváděcích discích se nachází program
pppconfig, který Vám pomůže PPP nastavit. Název pro
připojení, na který se program zeptá, uveďte ''provider''.
Doufáme, že s pomocí programu pppconfig snadno spojení
nastavíte. Pokud by se Vám to nepodařilo, následují podrobnější
pokyny.
Pro nastavení PPP potřebujete znát základy prohlížení a editace
souborů v Linuxu. K zobrazení obsahu souboru používejte programy
more nebo zmore pro komprimované soubory s
koncovkou .gz. Například soubor README.debian.gz
si můžete prohlédnout příkazem zmore README.debian.gz. Lepší
stránkovací prohlížeč souborů se jmenuje less, ale ten
není v základním systému. Doinstalujte si balík s programem
less, jak jen to bude možné. Jediný editor v
základním systému se jmenuje ae. Má jednoduché ovládání a
nezvládá mnoho funkcí. Můžete si vybrat z větší nabídky editorů, až
spustíte program dselect.
V souboru /etc/ppp/peers/provider nahraďte ''/dev/modem''
řetězcem ''/dev/ttyS#'', kde # značí
číslo sériového portu. V Linuxu se porty označují čísly od 0, takže
COM1 odpovídá /dev/ttyS0. Dále upravte soubor
/etc/chatscripts/provider, kam vložíte telefonní číslo ke
zprostředkovateli Internetu, uživatelské jméno a heslo. Ponechte '\q'
v úvodu hesla, zabraňuje zapisování hesla do souborů se záznamem
spojení.
Mnozí zprostředkovatelé používají PAP nebo CHAP místo ověření
uživatele v textovém režimu. Další používají oba druhy. Jestliže Váš
poskytovatel požaduje PAP nebo CHAP, je třeba postupovat jiným
způsobem. Změňte na komentář vše za vytáčecí sekvencí (začíná ATDT) v
/etc/chatscript/provider. Upravte
/etc/ppp/peers/provider podle návodu uvedeného výš a
připojte user jmeno, kde jméno je Vaše
uživatelské jméno u zprostředkovatele připojení. Dále editujte soubor
/etc/pap-secrets nebo /etc/chap-secrets a
doplňte do něj heslo.
Do souboru /etc/resolv.conf ještě doplňte číselnou adresu
DNS u Vašeho zprostředkovatele připojení. Řádky souboru
/etc/resolv.conf jsou v následujícím formátu
nameserver xxx.xxx.xxx.xxx kde x
znamenají čísla v adrese.
Pokud Váš poskytovatel používá standardní přihlašovací proceduru, mělo
by být vše připraveno k připojení. PPP spojení spustíte pod uživatelem
root příkazem pon a jeho průběh se sleduje pomocí
plog. Odpojení se provede pomocí poff.
O tom, jak doinstalovat zbytek systému, pojednává dokument dselect Tutorial.